Jak to bylo, Vondrovi? Kolik měl společného svět normalizačních seriálů a skutečný život
„Červánky zániku ozařují všechno kouzlem nostalgie, i gilotinu,“ píše Milan Kundera v úvodu Nesnesitelné lehkosti bytí. Platí to o lecčems. Třeba i o dílech československé populární kultury 70. a 80. let, které mnozí tak rádi sledují. V nejistých časech prvních lockdownů dokonce televize zřídila zvláštní kanál, kde se tato tvorba vysílala jako konejšivý prostředek. (Repríza ze září 2022.)
Ostatně i Český rozhlas tehdy zařadil několik dílů svého normalizačního seriálu Jak se máte, Vondrovi?
Někdo tyto pořady sleduje z legrace, jiný se smutkem po starých dobrých časech, kdy se plnil plán, žena za pultem prodávala jedlé kaštany a francouzský koňak, v chalupě byl orchestrion a Svatopluk Kuřátko na rozpacích, jestli má být sporák uprostřed kuchyně nebo u zdi…
Autoři zmíněného seriálu Jak se máte, Vondrovi? v 70. letech v Týdeníku Rozhlas napsali: „Naším cílem je vypovídat pravdivě a objektivně o naší současnosti.“
Jenže opravdu to tak bylo? Jak moc nebo málo se normalizační tvorba, která zobrazovala současnost, blížila nebo vzdalovala realitě, jsme si v pořadu Téma Plus právě na příkladu rozhlasového seriálu o Vondrových povídali s historikem Martinem Francem a pamětníky.
Rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi? vysílaný každý týden mezi roky 1975 až 1989 se podle historika dá zařadit do vlny seriálů ze současnosti, která se vzedmula v polovině 70. let. Zatímco předcházející dekáda vyprodukovala spíše seriály historické (F. L. Věk, Sňatky z rozumu, Hříšní lidé města pražského), nyní nastal čas děl ze současnosti.
Problémy a podstata socialistického hospodářství
Každý z nich se odehrával v jiném prostředí: ve fabrice na radiátory, v nemocnici, v traktorové stanici, v samoobsluze, hotelové kuchyni, na záchrance… A podobné je to i v seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kde jsou zastoupeny různé společenské skupiny.
Milena Vondrová je úřednice, její muž řemeslník, tchán je bývalý kladenský horník, její rodiče jsou zase moravští venkované, členové zemědělského družstva.
V seriálu ale vystupují i mnohé další profese; představují se různá prostředí. Podle Martina France to plnilo určitou roli. Posluchači se nabízely způsoby řešení různých situací, do kterých se mohl dostat, a zároveň se ukazovaly hranice, co se ještě tolerovat dá a co už ne.
Rodina Vondrových se tak například brání nechat si načerno vymalovat strop v koupelně, pracovat s nekvalitními výrobky, nebo koupit pod rukou automobil.
Zároveň tyto příběhy přiznávaly, že režim má určité potíže (práce načerno, okrádání zákazníků apod.), ale jedním dechem přesvědčovaly, že jejich příčinou není režim sám, ale jednotlivci.
Lidé, kteří nechtějí žít socialistickým způsobem a kazí to všem ostatním. S historikem Martinem Francem a pamětníky si ukazujeme, že ve skutečnosti za problémy mnohdy stála právě sama podstata socialistického hospodářství, které se opíralo o plánování všeho, a také o právo na práci a tím pádem plnou zaměstnanost.
Kromě respondentů jsou v pořadu zařazené četné ukázky ze seriálu Jak se máte, Vondrovi? Poslouchejte v pořadu Téma Plus z roku 2022.
Související
-
Hra na přestavbu. Jak KSČ v roce 1987 nevyšel pokus zavést jen ekonomické reformy, ne ty politické
Jak ale provést ekonomické reformy, aby se nezvrtly v politické změny, a přitom se vyhnout slovu „reforma“? Tak vznikla v roce 1987 „přestavba hospodářského mechanismu.“
-
Totální blahobyt odložen na neurčito. KSČ se za normalizace nechtěla nikam hnát, jen udržet
Normalizační stabilita se v 80. letech stávala čím dál dýchavičnější. Politická represe sice rostla, ale jinak šlo o období postupného útěku od ideálů k pragmatismu.
-
Dětství za normalizace, přetlak u přijímaček, dospělost v devadesátkách. Jak se žilo Husákovým dětem
Husákovy děti jako generace měly kvůli své početnosti menší šanci, že se dostanou na gymnázium nebo na vysokou školu. V čem dalším je narození v 70. letech ovlivnilo?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka