Dětství za normalizace, přetlak u přijímaček, dospělost v devadesátkách. Jak se žilo Husákovým dětem
Generace zvaná Husákovy děti stále patří k té nejpočetnější v Česku, ukázalo to i sčítání lidu v roce 2021. Říká se tak lidem narozeným v sedmdesátých letech během nedlouhého babyboomu, který, jak se traduje, vyvolala vládní propopulační politika. V čele komunistické strany a fakticky i země tehdy stál Gustáv Husák. Proto zmíněné silné ročníky sedmdesátých let nesou jeho jméno. Je to spravedlivé označení? A jak dopadlo na životy konkrétních lidí, že se narodili v jedné vlně?
Pojem Husákovy děti tak úplně spravedlivý není. Tyto děti totiž byly potomky extrémně silných populačních ročníků z konce války a prvních poválečných let.
Čtěte také
A především – zmíněná prorodinná politika byla připravena už před Husákovým nástupem do vedení země. Připravila ji mezioborová skupina ustavená už v polovině šedesátých let, která měla za úkol zvýšit porodnost setrvale klesající od konce války.
Skupina navrhla řadu opatření, jako například zvýšení mateřského příspěvku, prodloužení mateřské dovolené nebo zavedení takzvaného porodného pro všechny. Navržené kroky byly od konce 60. let postupně zaváděny do praxe.
Tato patření a skutečnost, že rodiny zakládali lidé narození na konci čtyřicátých let, způsobil, že se v sedmdesátých letech ročně rodilo v průměru o čtyřicet tisíc dětí víc než v předchozím desetiletí.
Trend vyvrcholil v roce 1974, kdy přišlo na svět více než 190 tisíc dětí. Pak počet novorozenců pomalu klesal. V osmdesátých letech se dostal opět na úroveň šedesátých let.
Mládí v divokých devadesátkách
Stát na zvýšenou porodnost v sedmdesátých letech reagoval se zpožděním, proto se rodiče zejména dětí z počátku babyboomu potýkali s nedostatkem míst v mateřských školkách; leckdy bylo potřeba zvětšovat školy.
Čtěte také
Husákovy děti kvůli své početnosti měly také menší šanci než jiné generace, že se dostanou třeba na gymnázium nebo na vysokou školu.
Přestože jako generace nesou jméno muže, který je symbolem normalizace, jsou generací, která socialistický režim poznala jen v mládí nebo dětství, do zaměstnání ale nastupovala zpravidla už v nových poměrech. A především své mládí prožila sice v divokých, ale zároveň velmi uvolněných devadesátých letech.
Generace narozené po ní nejsou zdaleka tak početné a lidé narození v sedmdesátých letech stálé zůstávají nejsilnější generační kohortou. Co jim to přineslo a přináší? Co to znamená pro společnost? Na to se ptá Téma Plus, vysíláme v repríze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
