Otto Wichterle – od silonek ke kontaktním čočkám
Být nadaným vědcem a vynálezcem může být výhoda v systému, který funguje, v totalitním režimu ale spíš znervózňovat. Člověkem, který téměř po celou dobu své vědecké práce komunistický režim v Československu znervózňoval, byl Otto Wichterle (1913–1998).
Příběh nadaného dítěte, které spadlo do močůvky, aby potom v devíti letech nastoupilo rovnou do 5. třídy, a po roce hned na gymnázium, je popsaný v memoárové literatuře.
Wichterle sepsal rozsáhlé paměti, ve kterých se čtenáři o jeho životě dozvědí hodně. Třeba, že to byla jen náhoda, která vědce na počátku 2. světové války přivedla do Zlína k Baťovi, kde se mu podařil objev silonového vlákna.
Další náhoda – setkání ve vlaku – vedla pro změnu k zahájení rozsáhlého výzkumu, na jehož konci byla vhodná látka pro výrobu kontaktních čoček a ještě později i samotné čočky. Dozvíte se i o problémech, které Otto Wichterle měl se „státními a stranickými orgány“.
Milionářský synek?
A měl jich hodně – už po roce 1948, kdy nejprve tento „milionářský synek“ nemohl cestovat – pocházel totiž z rodiny, která vlastnila slavnou továrnu na výrobu automobilů Wikov, a velké problémy se přidaly po roce 1968.
Nebylo to náhodou: Otto Wichterle byl jedním z těch, kteří společně s Ludvíkem Vaculíkem formulovali některé pasáže prohlášení Dva tisíce slov. Vzhledem k tomu, že normalizační režim označil Dva tisíce slov za jeden z klíčových dokumentů „kontrarevoluce“, bylo celkem jasné, že Wichterleho čekalo po roce 1968 hodně starostí.
Nejenže mu bylo opět znemožněno a později výrazně ztíženo cestování, ale byl také obklopen sítí spolupracovníků Státní bezpečnosti, kteří na Wichterleho pravidelně donášeli.
StB
V archivu Ústavu pro studium totalitních režimů můžete najít desítky stránek dokumentů, které dokládají, nakolik smutná to byla doba. V Ústavu makromolekulární chemie, kde Wichterle pracoval, mu byla průběžně kontrolována korespondence a později i telefon.
Státní bezpečnost také pravidelně zjišťovala stav jeho tuzexového účtu. Když se jednou Wichterle vydal do Bratislavy na návštěvu Anny Masarykové, vnučky Tomáše Garrigua Masaryka, byl při odchodu z jejího bytu StB zatčen.
Jako příběh z jiného světa pak vypadá návštěva člena předsednictva Ústředního výboru KSČ Jozefa Lenárta v Wichterleho v laboratoři. Vysoce postavený funkcionář a jeden z představitelů husákovského normalizačního režimu se přišel podívat na „starého známého od Bati“ a poptat se na výzkum a aplikaci jeho výsledků do praxe. Návštěva ale zůstala „bez následků“, Wichterleho žalostná situace se nijak nezměnila.
Charta 77
Na druhou stranu – sám Wichterle, v roce 1968 velmi činorodý, v 70. letech poněkud ubral ze svých politických aktivit. Když za ním přišel Jan Patočka a nabídl mu podpis Charty 77, „…Wichterle reagoval v tom smyslu, že s textem Charty nebude nikdo souhlasit a signaci odmítl….“ – tak to alespoň stojí v materiálech Státní bezpečnosti.
Při výslechu v Bartolomějské ale vzápětí neváhal upozornit estébáky, že „ze strany stranických a státních orgánů nebylo dobré tuto akci tak rozdmýchávat“. Kampaň, kterou normalizační režim v prvních měsících roku 1977 v souvislosti s Chartou 77 spustil, mohla skutečně někomu připomínat 50. léta.
Příkře se Wichterle o Chartě vyjádřil v říjnu 1979, kdy už bylo po procesu s představiteli tohoto občanského sdružení.
Jeden z udavačů, nasazených do těsné blízkosti Wichterleho, běžel ještě za tepla oznámit estébákům, že „Wichterle se vyjádřil k soudnímu rozsudku s chartisty v tom smyslu, že co si zasloužili, to mají. Dle jeho názoru dostali tresty ještě nižší, než je příslušná sazba.“
Celý pořad z cyklu Devadesátky najdete v audiozáznamu.
Související
-
Úžasné životy: Otto Wichterle podle Jiřího Michálka
První přístroj na výrobu kontaktních čoček sestavil Otto Wichterle z dětské stavebnice Merkur. Zavzpomíná na něj jeho spolupracovník Jiří Michálek.
-
První přístroj na výrobu čoček Otto Wichterle sestavil z dílků dětské stavebnice Merkur
Zákruty životní cesty prostějovského rodáka Otto Wichterleho mnohokrát ovlivnila náhoda. Dřív než začal chodit do školy, spadl do močůvky a málem utonul.
-
Profesor Otto Wichterle. Vážil si ho celý svět, jen rodná země se k němu chovala macešsky
Termín makromolekulární organická chemie většině běžných smrtelníků moc neříká. Konkaktní čočky však zná každý.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
