Zažít historii na vlastní kůži. Larpy neboli rolové hry získávají na popularitě
Jaké je to, prožít život někoho jiného? A když ne celý, tak alespoň kousek z něj. Představa, která na první pohled může znít jako sci-fi. Ale není.
Vžít se do role, která z vás udělá jiného člověka, je principem „larpů“, což je zkratka pro Live Action Role Play. Přeložit bychom tento název mohli jednoduše jako „rolové hry“. Lidé si zkrátka hrají na to, že jsou někým jiným.
A zdaleka ne jen doma před zrcadlem. Vymyslet a naplánovat takovou rolovou hru je dnes záležitostí širokého přípravného týmu a několika měsíců práce. Aby byl prožitek co možná nejdokonalejší, abyste si skutečně připadali, že si nejen hrajete, ale opravdu jste zvolenou postavou, musí být dokonalé i kulisy kolem.
Na jeden takový larp se vypravila i autorka pořadu Téma Plus. Hráči, kteří se rozhodli absolvovat larp Čára, měli jasný cíl. Zaplatili svým převaděčům za to, aby je dostali počátkem 50. let minulého století přes hranici na Západ. Nejen že se vžili do role uprchlíků, kteří mají opustit svou vlast a absolvovat náročnou cestu s nejistým výsledkem, co je na jejím konci čeká.
Zacestovali si navíc časem o nějakých 70 let nazpátek. Do doby, kdy by rozhodně nechtěli žít. Co je k tomu vede? Pro někoho je to touha po dobrodružství, prožitku něčeho, co jim dnešek nenabízí. Někdo chce pocítit na vlastní kůži to, co kdysi prožívali jeho příbuzní, kteří podobnou cestu absolvovali.
Lze ale v případě hry emocionálně prožít něco takového? Hráči jsou přesvědčení, že ano. A proto se také z larpů stala oblíbená záliba poměrně širokého okruhu lidí. Larpy jsou do jisté míry životní styl, kdo zkusí jednou, musí vyzkoušet i podruhé. A nabídka je skutečně pestrá.
Skoro jako divadlo?
Až sem to všechno možná připomíná divadlo. Kulisy, kostýmy, režisér i dramatik, kteří naplánují děj a situace. Jsou tady však minimálně dva zásadní rozdíly. Larp se hraje bez diváků. Přítomni jsou pouze hráči a přípravný tým. Účelem není předvést něco někomu, ale dát zážitek sám sobě.
A pak také, u larpů nikdy není jisté, jak to dopadne. Konec je vždy otevřený. V případě larpu Čára hráči nejen že netuší, jestli se jim hranice nakonec podaří překonat. Ani neví, jestli cestu přežijí. Nebo se snad dostanou do situace, kdy budou muset zabít někoho jiného? Samozřejmě, až do tak fatálních důsledků žádná hra nejde. Náboje v pistoli jsou slepé. Ale emoce, ty jsou v těch nejvypjatějších chvílích vytočené na nejvyšší obrátky.
Kdy a jak se k nám larpy dostaly? Jak na ně pohlíží sociolog, psycholog a historik? A co ti, kteří kdysi podobnou cestu přes hranice absolvovali a měla pro ně dalekosáhlé důsledky, často i zničené životy? Jak by se asi dívali na hráčskou zálibu našich současníků? Také nad tím se zamyslíme v pořadu Téma Plus.
Hosté: autorka larpů Vendula Borůvková, sociolog Martin Buchtík, psycholožka Zuzana Ouhrabková, historik Libor Svoboda, pamětník Jiří Štěpnička
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
