Jak to bylo doopravdy: Byli husité boží bojovníci, nebo lapkové?

6. červenec 2018
Jan Žižka z Trocnova (vlevo)

Husitství není pouze součástí jisté historické epochy, ale tématem, které se i v současnosti stává polemickým. Jakou roli sehráli husité v našich dějinách? Jaké byly důsledky jejich činů pro další staletí a kdy a proč byli využíváni, nebo zneužíváni?

První třetina 15. století je obdobím, ze kterého máme již dostatek věrohodných historických pramenů.  Ale například ke vzniku slavného husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci nemáme žádné prameny.

„Můžeme zpochybnit i klatovského faráře Jana Čapka z Klatov, který je údajným autorem celého Jistebnického kancionálu. Přesto se právě k jeho autorství přiklánějí i historikové,“ vysvětluje historička Eva Doležalová.

Masové poutě

Jan Hus, výrazná postava naší historie, byl sice již několik let po smrti, ale jeho myšlenky se rozšiřovaly dál.

Husitství zdůraznilo rozdíl mezi náboženstvím a církvemi, říká filozof Bednář

02252916.jpeg

Nad Pražským hradem vlaje husitská vlajka a zůstane tam až do 6. července, kdy uplyne 600 let od upálení Mistra Jana Husa.

„Ve venkovském prostředí, zvláště jihočeském, vyústilo očekávání konce pozemského světa v masové poutě – první se konala o Velikonocích roku 1419 na vyvýšená místa, ‚hory‘, jimž se říkalo biblickými jmény. Nejoblíbenějším názvem byl bezesporu Tábor. Na hoře stejného jména v Galileji se zjevil Kristus svým apoštolům a přikázal jim, aby šířili jeho slovo všem národům. Na ‚horách‘ se scházeli přívrženci reformy z menších měst, městeček a vsí, naslouchali tu kazatelům a přijímali z kalicha. Byl to výraz lidové zbožnosti, kolektivní soudržnosti, odhodlání žít v souladu s božím zákonem a šířit jeho zásady i touhy po spasení duše,“ uvádí historik Petr Čornej v Dějinách zemí Koruny české.

Boží bojovníci, nebo svatokrádežníci?

Situace se dále radikalizovala. Češi očekávali, že bude jejich reformní hnutí vyslyšeno, což se nestalo a události poté nabraly rychlý spád. V první fázi se sami husité označovali za „boží bojovníky“, posléze je tak označovali také národní buditelé a noví vlastenci a nacionalisté, kteří hledali výjimečné momenty a osobnosti českých národních dějin.

Boží bojovníci byli chápáni tak, že bojují za Boží dílo na zemi. Historické události jim částečně dávaly za pravdu. Husité poráželi válečné výpravy, byli stateční a odhodlaní a jejich vojenská strategie a taktiky se staly legendárními.

Mikoláš Aleš: Jan Žižka z Trocnova (1908)

Současně ale byli již tehdy dobovou katolickou historiografií i propagandou označováni jako škůdci, zlotřilci, svatokrádežníci a lupiči. Jedním z dokladů je Historie česká, kterou napsal Aeneas Silvius Piccolomini, italský humanista, diplomat a pozdější papež Pius II.

„Pravda vítězí“

V historii se měnil pohled na Jana Husa i husity. Obraz obou pak v podobě, kterou používala dobová katolická historiografie, přežil v pobělohorském barokním dějepisectví až do počátku 19. století. Jan Hus byl zobrazován jako ‚pomýlený muž‘ a husité jako viníci rozkladu zlatého věku českých dějin, tedy éry vlády Karla IV., kdy byla Praha centrem říše. Ekonomický, společenský, státoprávní úpadek země byl vysvětlován jako důsledek husitských válek.

Ale Palackého koncepce a s ní spojené hledání vrcholů historie obrací svou pozornost právě k Husovi a husitství. Nový pozitivní impuls přichází koncem 60. let 19. století v souvislosti se snahami o nové státní uspořádání v rámci monarchie. Do centra zájmu se dostávala i významná místa husitských bitev, pamětní dny Jana Husa a Jana Žižky.

Mistr Jan Hus

V podobném duchu chápali husitství také legionáři, prezident Masaryk a další. Po vzniku Československé republiky husitství našlo svůj odraz také ve státních symbolech, na prezidentské standartě byl v roce 1920 umístěn nápis „Pravda vítězí“ jako přímý odkaz na Husův citát.

Zneužívání husitství

Zcela samostatnou kapitolou pak bylo zneužívání husitství komunisty. Právě husité měli být údajně předchůdci marxisticko-leninského pojetí světa a uspořádání společnosti. Pojetí „božích bojovníků“ bylo záměrně zcela vytěsněno, o důsledcích propagandistických sdělení netřeba pochybovat.

Druhým úhlem pohledu je období, které spolu s husity přináší drancování – ironií je, že se často schovávalo za pojem „spanilé jízdy“ – a devastace řádu společnosti. „Bohužel, vznešené ideály, ale s horším provedením. Objevují se žoldnéři, kteří bojovali za peníze a zisk. Velký úspěch neměly ani snahy o jisté umravňování. Zlomem byla bitva u Lipan,“ konstatuje historička Eva Doležalová.

Byli tedy husité boží bojovníci, nebo lapkové? Doležalová  je přesvědčena, že pravdou je obojí. „Na začátku stojí boží bojovníci, kteří bojovali za pravdu Boží. Ale na samém konci stojí skuteční lapkové, kteří vidí jen profit z bojů.“

Pořad Byli husité boží bojovníci, nebo lapkové?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem je historička Eva Doležalová.