Jan Hus byl uctíván i dehonestován. „Dnešní angažovaný křesťan k němu má blízko,“ míní teolog

Dřívější svátky, s nimiž se dnes již nesetkáme, ztvárňovaly Husovo utrpení symbolickou hranicí a uctívaly ho. „Tradice hořící hranice pochází z 16. století. Zapalovala se například v Praze u paty Karlova mostu, aby ji viděla katolická církev,“ popisuje zvyk Ota Halama, docent na Katedře církevních dějin Evangelické teologické fakulty UK.

Čtěte také

Cyril, Metoděj i Hus dali přednost sebepřekročení před komfortem, podotýká biskup

Hus nebyl nikdy zapomenut, tvrdí Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky a dodává, že „již 600 let budujeme jeho vyvíjející se obraz, který se střídavě nachází v ostrých protikladech.“

Přízviska, která doposud Hus získal, historička vyjmenovává: „Kacíř, osoba, co může za zvrat české společnosti, jsou mu přičítány husitské války a úpadek Českého království. Poté se přidružují další motivy – protivník římské církvi, později akcent protiněmecký, vrcholu dosahuje v době moderní a názory se prolíná ještě dnes.“ 

Za navrácení jeho učení do katolicismu a revizi názorů se přimluvili i kardinál Beran a papež Jan Pavel II.

Jedinečný kazatel s tisíci následovníků

„V Praze měl tisíce posluchačů, v jeho době v našem prostředí jiný srovnatelný kazatel nebyl,“ říká Halama. Doležalová popisuje složení skupiny posluchačů, což nebyl jen dav lidu kritizující církev, jednalo se také o podporu ze strany šlechty a panovníka, či dokonce arcibiskupa. Jeho současníkem byl Jeroným Pražský, který však nebyl tak bouřlivým kazatelem a hybatelem.

„Za působící vlivy na jeho osobnost můžeme označit Jana Viklefa, sporně Matěje z Janova, či Milíče z Kroměříže,“ míní Halama.

Čtěte také

Jan Hus. Vše, co jste o životě církevního reformátora nevěděli

Načež Doležalová dodává: „Hus nepřijímá všechny Viklefovy myšlenky, nejblíže si jsou v pojetí církve a sociálního aspektu jeho učení – poslušnost pánovi ve smrtelném hříchu či návod ke společenské revoltě. Hus měl problém s proměňováním při bohoslužbě, ke které se stavěl skepticky až do konce roku 1414, bodů rozkolu mezi oběma muži bychom našli víc.“ 

„Například v životní rovině. Viklef neskončí jako mučedník díky jinému prostředí a době,“ doplňuje ji Halama.

Za Husovi podobnou postavu označuje Halama Jeronýma Savonarolu. Podle Doležalové byli oba charismatičtí a dokázali strhnout davy. 

„Byli přátelé, Hus byl církevní reformátor a praktický intelektuál, jehož zajímala komunikace s obyčejnými lidmi a jim blízká témata. Savonarola byl učenec, pouštěl se do vyhrocených polemik. Z jeho díla známe velmi málo a používal jinou slovní zásobu přizpůsobenou intelektuálům,“ vysvětluje.

Husovo pojetí církve

„Církev je neviditelná instituce, která se nekryje s institucí, se kterou se v každodenním životě člověk setkával. Hus za institucí viděl ideál – představu, která se s realitou rozcházela,“ tvrdí Halama a dodává, že v posledních letech k Husovi přehodnotila katolická církev svůj vztah. 

Dnešní angažovaný křesťan k němu má podle něj blízko a chce o něm vést diskusi – i přesto se někdy ocitá v zajetí stejných stereotypů.

Více si o Janu Husovi poslechněte v audiozáznamu pořadu Ondřeje Konráda.