Nenašel jsem na něm blud nebo kacířství, psal inkvizitor Mikuláš o Janu Husovi. Byl opravdu kacířem?

Teolog Martin Chadima ve své knize Mistr Jan Hus píše: „Můžeme vidět v Husovi, koho chceme. Rebela, provokatéra, buřiče, štváče. Můžeme v něm vidět muže svatých mravů, správných teologických názorů i heretika. Nicméně pokud tak budeme činit, měli bychom to konat na základě zkoumání litery i ducha jeho díla.“

„Husova generace dospívala ve smutných letech,“ uvádí Petr Hořejš v Toulkách českou minulostí. „Všechno kolem jako by bylo vyhořelé. Svět viděný zrakem mladíka plného ideálů skýtal jen chmurné perspektivy. Vodo hluboká – vodo beznaděje! Vlast Janova už dávno nebyla zemí míru, stability a blahobytu.“

Život středověkého člověka

Jaký byl svět Husovy doby? Byl poznamenaný papežským schizmatem, což bylo zásadní, protože pro člověka 15. století byla víra základním kamenem života.  „Jeho život byl velmi těžký a komplikovaný a proto mu ho víra v posmrtný život ulehčovala. Zásadním bylo dosáhnout spásy. Jakékoliv vychýlení z daného principu pak znamenalo, že cesta ke spáse mohla být ohrožena,“ vysvětluje historička Eva Doležalová

Čtěte také

Neexistuje historie, jen její výklady, říká o svém zpracování Husova života režisér Svoboda

Život středověkého člověka měl rytmus jednotlivých církevních úkonů, mezi které patřil křest, svatba, rozhřešení i poslední pomazání. Pro soudobého člověka je to pravděpodobně obtížně pochopitelné.

Jan Hus se v historických písemných pramenech objevuje až v době svého studia na artistické fakultě Pražského vysokého učení, stal se bakalářem, mistrem svobodných umění a vystudoval také teologii. Stal se nejprve učitelem na univerzitě a v roce 1400 – ve svých zhruba třiceti letech – byl vysvěcen na kněze.

Jeho působištěm se stala pražská Betlémská kaple a Hus přitáhl řadu věřících, protože byl talentovaným řečníkem. Do jeho života zasáhly myšlenky anglického myslitele Johna Wycliffa, který byl církví prohlášen za kacíře. Opatření proti jeho myšlenkám byla zaváděna také v českých zemích.

Inkvizitorovo kladné hodnocení

Na Husa bylo podáno několik žalob, dokonce na něj byla vyhlášena klatba pro neposlušnost a jeho příběh končí v Kostnici. Ale celá tato několikaletá událost nebyla tak jednoduchá, protože v pramenech nalézáme svědectví pražského inkvizitora Mikuláše, který uvedl:

Čtěte také

Půl tisíciletí od chvíle, kdy Martin Luther zveřejnil své teze. Ty nakonec rozdělily církev

„Já jsem se mnohokrát a častokrát s mistrem Janem Husem stýkal, když jsem s ním jedl a pil, a velmi často jsem se zúčastnil jeho kázání a vedl četné rozhovory o rozličných látkách svatého Písma, nikdy jsem na něm nenašel nějaký blud nebo kacířství, ale ve všech jeho slovech a skutcích shledal jsem ho vždy pravdivým a katolickým člověkem, a nenalezl jsem na něm něco, co by zavánělo kacířstvím nebo bludem.“

Byl tedy Hus kacířem? „Kladné hodnocení od inkvizitora Mikuláše obdržel, ale důvody, proč ho obdržel, jsou složitější. Bylo to zřejmě z toho důvodu, aby nebyly postiženy celé české země. A řekněme si zcela upřímně, Kostnický koncil byl vrcholným shromážděním dobových intelektuálů, vzdělanců, teologů a ti s Husem diskutovali zcela jinak. Byl obviněn z hereze a byl pohnán k zodpovědnosti. A v tuto chvíli takové hodnocení od lokálního inkvizitora nebylo tak významné, navíc ze země, o které se šířilo, že je plná kacířů,“ odpovídá historička.

Pokud se zastavíme u situace v českých zemích, bylo takové hodnocení spravedlivé? „Z hlediska tehdejšího platného – a to zejména církevního – práva bylo toto hodnocení spravedlivé,“ konstatuje Doležalová.    

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. (repríza)