600 let od první pražské defenestrace: Husitství přispělo ke vzniku moderní demokracie, míní filozof Bednář

Jak to bylo doopravdy: Byli husité boží bojovníci, nebo lapkové?

• Upravit
• Smazat

Husitství není pouze součástí jisté historické epochy, ale tématem, které se i v současnosti stává polemickým. Jakou roli sehráli husité v našich dějinách? Jaké byly důsledky jejich činů pro další staletí a kdy a proč byli využíváni, nebo zneužíváni?

„Husitskou epochu hodnotím velmi negativně... Jestli se hovoří o netoleranci katolické církve, je nutné vidět i mnohem větší netoleranci husitského hnutí hned v samotném začátku,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik Radomír Malý.

Podle něj vypovězení kališnických kněží z většiny pražských kostelů a dosazení katolických konšelů na pražskou radnici Václavem IV. přišlo pozdě. „Král měl jednat dříve, protože husité už dávno předtím zabrali katolické chrámy, aby v nich zavedli přijímání pod obojí.“

Ve 20. letech 15. století se většina české společnosti dobrovolně nebo z přinucení hlásila k husitství, ale nelze zapomínat na početně nikoliv zanedbatelnou katolickou menšinu. Ta byla vystavena krvavému násilí. Stačí nahlédnout do husitské kroniky Vavřince z Březové..., který objektivně líčí krutosti, které se děly. Nepopírám, že se stejných krutostí dopouštěla i křižácká vojska, ale přeci jen nelze glorifikovat husity jako bojovníky za svobodu, protože docházelo ke krvavému násilí.
Radomír Malý

Král Václav IV. prý nejednal zpočátku tak, jak měl. „Odstranil kališnické konšely z radnice a některé kališnické kněží z chrámů. Ale už předtím, v únoru 1419, vyčlenil pro kališníky tři kostely. Ti ale zabírali i ty ostatní. Potom teprve zakročil, ale to už bylo poměrně pozdě.“

Nenašel jsem na něm blud nebo kacířství, psal inkvizitor Mikuláš o Janu Husovi. Byl opravdu kacířem?

• Upravit
• Smazat

Osobnost Jana Husa není pouze příběhem doby, ve které žil a kdy jeho život tragicky skončil upálením na hranici, ale provází naše dějiny i po další staletí až do současnosti. Vznikají polemiky o jeho životě, skutcích a také o odpovědnosti za jeho smrt.

„I tzv. heretická hnutí sice mluvila o svobodném hlásání slova božího, ale skutečnost byla odlišná. Ve skutečnosti byla tato hnutí ještě mnohem netolerantnější než katolická církev,“ upozornil historik Radomír Malý.

Zlom pro světové dějiny

„U husitství jednoznačně převažují přínosy... Husitství se právem označuje za první reformační revoluci, kdy se tři čtvrtiny obyvatelstva přihlásily k reformačním myšlenkám. Z nich se také později zrodila moderní demokracie,“ oponoval filozof a sociolog Miloslav Bednář.

Ten považuje výbuch násilí v husitské revoluci za zákonitý. „Byl to obranný krok, obranné násilí proti odstraňování kněží, kteří zastávali přijímání pod obojí, tedy demokratizaci vztahu k bohu, kdy kněz není jediným a výlučným prostředníkem mezi věřícím a bohem.“

To je velmi jednostranný pohled hraničící s demagogií. Násilí ze strany katolické menšiny v českém království se dělo velmi hojně... A nebyla to jen křižácká vojska. Každopádně i katolická menšina se k husitskému programu přihlásila na Čáslavském sněmu a přijala katolický program Čtyř pražských artikulů s prvním článkem svobodného hlásání božího slova. Šlo tedy o první krok k toleranci, která se dál vyvíjela dvě staletí, kdy nekatolická vyznání u nás převažovala, než byla násilně potlačena po Bílé hoře.
Miloslav Bednář

Husitství se posléze vyvinulo k toleranci dvou typů vyznání, dodal filozof. „České království se právem označovalo jako království dvojího lidu, kdy se tolerance, náboženská snášenlivost, v zásadě uzákonila. Poprvé zde, což je naprosto ojedinělý a zásadní přelom pro celé světové dějiny.“

„Je docela smutným jevem, co tady slyšíme od kolegy Malého. To ukazuje na fakt, že římskokatolická církev v České republice se dosud nedostatečně vyrovnala s českými dějinami a nemá proto co říci ani k přítomnosti,“ konstatoval Miloslav Bednář.