Ivan Fíla: Hanau

Město, na které mám hezké vzpomínky z časů, kdy jsem pracoval pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Často jsem tam natáčel, jedno z míst tohoto hrůzného činu dokonce dobře znám. Najednou nemohu jít dál, sednu si na zem, dívám se do tváří obětí a přemýšlím o jejich životech, o osudu jejich předků, kteří kdysi jako já přišli do Německa s nadějí na lepší a svobodný život. Znovu a znovu mi před očima běží televizní záběry z oné noci.

Čtěte také

Ivan Fíla: Lavička paní Haničky

Třiačtyřicetiletý rasista, nezaměstnaný bankovní úředník Tobias Rathjen, vnikne 19. února 2020 krátce před desátou večer do baru v centru města a zastřelí zaměstnance Kaloyna Velkova. Venku pak zlikviduje Fatiha Saraçoğlu, vtrhne do sousedního shisha baru a zastřelí majitele Sedata Gürbüze.

Na ulici sedí v autě dvaadvacetiletý Vili Viorel Păun, vydá se za prchajícím vrahem. Ten na Viliho střílí z jedoucího auta, ale netrefí jej. Vili se marně snaží dovolat na policii, pronásleduje Rathjena do čtvrti Kesselstadt, tam ho Rathjen zastřelí, vtrhne do baru propojeného s kioskem, střílí hlava nehlava kolem sebe, zabije čtyři muže a jednu ženu a dalších sedm těžce zraní. Poté uteče do svého bytu v blízkosti, kde zastřelí svoji dvaasedmdesátiletou matku a pak sebe.

Nezodpovězené otázky

Pozůstalí se na úřadech marně domáhají vysvětlení.

Čtěte také

Ivan Fíla: Cvokhaus

Pobouřeni nečinností a ignorací autorit založí Iniciativu 19. únor Hanau. Chtějí vědět, proč byl v roce 2013 tomuto pravicovému radikálovi, který na internetu zveřejňoval konspirační teorie a štvavé statusy, vystaven zbrojní pas, o pět let později prodloužen, a to i přesto, že byl jako nevyléčený paranoidní schizofrenik propuštěn z psychiatrické kliniky. Kdyby se tomu zabránilo, mohly jejich děti ještě žít.

Před útokem vrah zveřejnil na svém webu takzvaný manifest. „Ne každý, kdo má německý pas, je rasově čistý, plnohodnotný člověk,“ zněla jedna z jeho rasistických parolí.

Náhodné oběti?

Minulý pátek se k ročnímu výročí tragédie konalo v Hanau pietní shromáždění, na kterém promluvil i německý prezident Frank-Walter Steinmeier. „Devatenáctý únor se vryl hluboko do naší paměti,“ řekl a označil lidskou nenávist a rasismus v zemi za podhoubí tohoto zločinu. „Oběti byly sice náhodně na místě útoku, nebyly to ale náhodné oběti.“

I prezident hledá odpovědi na nevyjasněné otázky a vyžaduje od úřadů plné objasnění případu jako povinnost státu vůči pozůstalým. „Co se přesně stalo tu noc? Nedalo se zločinu zabránit? Dopustila se policie chyb? Proč nereagovala na volání o pomoc?“

Za rodiny zavražděných dětí promluví Armin Kurtović, otec Hamzy, německého občana narozeného v Hanau. Těžko se mu mluví, bojuje se slzami. Znovu apeluje na úřady, aby neignorovaly požadavky pozůstalých a označily viníky masakru. „Nestačí říct: Hanau se nesmí opakovat. Nesmíme dopustit, aby naše děti umíraly zbytečně.“

Ivan Fíla|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

V symbolický čas devatenáct hodin a dvě minuty se rozezní zvony ve městě, zvoní pět minut a šest vteřin. Doba, za kterou nacistický šílenec vzal životy devíti mladým lidem a uvrhl do neštěstí jejich rodiče, prarodiče, sestry a bratry.

Autor je spisovatel, fotograf, režisér a scénárista