Ivan Fíla: Nevěra
Na ulici potkám dávného známého, kdysi umělce, později zámožného podnikatele a dnes stárnoucího politika. Jde s mladou krasavicí, oba se šťastně usmívají a drží za ruku malou holčičku
Vybaví se mi historka, která ho kdysi kvůli téhle krásce tak vystresovala, že zhubnul o 20 kilo a byl na pokraji nervového zhroucení. Když se do ní bezhlavě zamiloval, byl ženatý a jí nebylo ještě ani dvacet.
Čtěte také
„Dneska večer to doma řeknu a zejtra mizím,“ byla jeho standardní věta ve studiu, kde jsme se potkávali a on sbíral odvahu to říct své ženě, která byla taky o dost mladší. „Všechno jí nechám, byt, auto, prachy jí dám, hlavně ať už jsem pryč.“
Takhle to šlo téměř rok. Když už měl u večeře se ženou na jazyku, že se zamiloval a chce odejít, ztratil kuráž. Stresovala ho i milenka, neustále naléhala, aby se spolu nastěhovali do nového bytu, který potají koupil a nechal na ni přepsat. Někdy byl tak vynervovaný, že se napil, aby to ženě konečně řekl. Ta však nesnášela alkohol, sotva vstoupil do dveří, poznala to a jeho seřvala.
Už to není jako za starých časů
Pak jsem ho nějaký čas neviděl. Když se znovu objevil, zeširoka se usmál. „Tomu neuvěříš, to je jak ze špatnýho filmu,“ začal s potutelným úsměvem. „Představ si, sedíme spolu u večeře, pomalu ze sebe soukám, že jí chci něco důležitýho říct, ona bouchne do stolu, že mi chce taky něco říct, že mě má už po krk a našla si někoho jinýho. Já na ni nechápavě zírám, přitom mi srdce plesá radostí, ale abych nevypadal blbě, odhodím vztekle židli a udělám takovou hysterickou scénu, že je to slyšet až na ulici a ona se ještě v noci sbalí a zmizí. Nic prý ode mě nechce, ten novej je miliardář a já mu nesahám ani po kotníky.“
Čtěte také
Za pár dní mi tu svoji mlaďounkou krásku představil, šťastně se políbili a já si v duchu říkal, jak dlouho to s ním asi vydrží. Posléze někam odletěli a pak mi napsal, že se přechodně usadili na Tahiti. Dlouho jsem o něm neslyšel. Když se vrátil, vídával jsem ho už jen občas v televizi.
Na ulici si chvíli povídáme, oba však cítíme, že už to není jako za starých časů.
Projdu městem, jdu po Vinohradech a najednou se nevěřícně zarazím: naproti mně jde jeho bývalá žena s podsaditým starším mužem, na ramenou nese malého chlapečka. Žena mě srdečně pozdraví, představí mi zadýchaného miliardáře, který vypadá jak Napoleon a stéká mu pot po tváři.
„Po třech holkách mi Vojta konečně vykouzlil kluka,“ šťastně se usmívá a pohladí dítě. „A slyšels o tý scéně, co jsem tehdy udělala tomu ňoumovi?“ zeptá se po chvíli.
Zavrtím hlavou a ona spustí, že už dlouho věděla o jeho milence, a tak ho chtěla u tý večeře trumfnout. Směje se, vezme chlapečka do náručí a přitulí se k miliardáři. „Musíš k nám někdy přijít.“ Přikývnu. Rozloučíme se. Jdu dál, míjím knihkupectví, za výlohou mi padne do oka román s názvem Nevěra.
Italská autorka, neznám ji. Vstoupím, koupím knihu a v noci ji celou přečtu. Je krásně napsaná, ten příběh, který jsem ale právě zažil, nepřekoná.
Autor je spisovatel, fotograf, režisér a scénárista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
