Ivan Fíla: Home office

15. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Malá Strana, palác Straků z Nedabylic, dnes Konzervatoř Jana Deyla
0:00
/
0:00

Obavy, že po jarním nouzovém stavu bude následovat další, se potvrdily. Osiřelé ulice, zavřené restaurace, bary, lázně, muzea.

Procházím liduprázdnými uličkami Malé Strany, zahnu na Maltézské náměstí a zastavím se v podloubí před domem U Sedmi čertů, ve kterém kdysi bydlela Louisa Niemetzová, jedna z nejprapodivnějších pražských postaviček.

Čtěte také

Dům, dnes známý jako Konzervatoř Jana Deyla, koupil Louisin otec, a když oba rodiče zemřeli, Louisa díky dědictví zbohatla. Zamilovala se, chtěla se vdát, jenže v den svatby snoubenec utekl s její nejlepší kamarádkou. Zlomená a zatrpklá žena ukryla svatební šaty v truhle, z domu vyhnala všechny nájemníky a přestala vycházet ven. Stýkala se pouze s domovníkem, který bydlel v malém kumbálu v přízemí, ale ani on nesměl vstoupit do jejího bytu ve druhém patře, kde žila obklopena kanáry, psy a kočkami. Nosil jí jídlo a podával nejnutnější věci okénkem ve dveřích.

Vyhnaní nájemníci ji nenáviděli, pomlouvali a všude vyprávěli, že nábytek museli stavět na půl lokte od stěn, do kterých na Lousin příkaz nesměli zatloukat skoby ani hřebíky. Jeden z nich se jí pomstil, nad vchodem do domu namaloval nápis U Sedmi čertů a na sloup jich přikreslil šest. Každý věděl, kdo je ten sedmý.

Pán dal jí mír, kterého nedává svět

Louisa dostala přezdívku Čertovka a o jejím domě šla zvěst, že v něm straší. Stejným jménem byla pojmenována nedaleká́ mlýnská strouha, které se do té doby říkalo Rožmberská. U vchodu do Louisina domu visela až do její smrti cedule nabízející pronájem volných bytů. Když ale vůbec někdo přišel, Louisa stejně neotevřela.

Čtěte také

Následujících 28 let nevyšla z domu. A když o Vánocích roku 1895 zemřela, nechala si podle přesných instrukcí vystrojit od pohřebního ústavu Fuchs velkolepý pohřeb, za který zaplatila čtyři tisíce zlatých. V chodbě domu stálo 30 světlonošů a zesnulá byla vystavena ve smutečním saloně, který zaměstnanci pohřebního ústavu pro tuto příležitost zřídili.

Žena ležela v bronzové rakvi v bílých svatebních šatech s bílým závojem a věnečkem. Rakev byla uložena do zlatého kočáru zaplněného věnci, které si Louisa objednala sama. Vůz byl tažen třemi páry černých koní a za ním jelo 30 prázdných fiakrů. Za vozem kráčelo šest lidí a čelo průvodu vedl farář od karmelitánů s několika jeptiškami.

Ivan Fíla

Na ulicích přihlížely stovky zvědavců a nikdo nevěděl, komu bylo vystrojeno tak úchvatné pohřební procesí bez lidí, směřující na Vyšehradský hřbitov. Pán dal jí mír, kterého nedává svět, nechala si nešťastná Louisa napsat na svůj hrob.

Kdyby dnes žila, asi by se nad naším home officem jen pousmála. S nadsázkou lze říct, že byla jeho průkopnicí. Kdo z nás by to však vydržel zůstat zavřený doma osmadvacet let.

Autor je spisovatel, fotograf a režisér

autor: Ivan Fíla
Spustit audio