Ondřej Vaculík: Radost, pokoj a naděje
Třetí neděle adventní je vždy časem radosti, protože Pán je blízko – připomínají si křesťané. Tu letošní jsme si navíc spojovali s pokojem a nadějí, což by se mělo týkat všech. Pro mnohé z nás jsou to však pojmy těžko slučitelné se současnými poměry i stylem a dynamikou našeho života. Cožpak ještě radost, ta se tu a tam nějaká objevuje, ale kde hledat pokoj a naději? Naděje, že snad nebude hůř, má blíže k beznaději. Co tedy máme dělat?
Takovou otázku podle Lukášova evangelia lidé kladli už Janu Křtiteli. Co máme dělat? Mistře, co máme dělat?
Čtěte také
A on jim neradil nic převratného. Celníkům odpověděl, aby nevybírali víc, než je stanoveno, vojákům poradil, aby se na nikom nedopouštěli násilí, nikoho nevydírali a byli spokojeni se svým žoldem.
„A kdo máte dvoje šaty, rozdělte se s tím, kdo nemá žádné, a kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně,“ doporučil ostatním. Neřekl jim nic, co by sami nevěděli, pouze aby se vraceli k tomu, co jsou a kdo jsou, a aby podle toho i konali. Jak samozřejmé!
My sami! My sami?
Vzpomněl jsem si, jak za minulého, totalitního režim jsme leccos podle svého nadání a přirozenosti chtěli konat sami – my sami, my sami! – ale nesměli jsme, protože nad vším panovala za pomoci svých donašečů „strana a vláda“.
Čtěte také
A nyní, ve svobodných poměrech, jako bychom se naopak dožadovali, aby nějaká vyšší světská moc řešila všechny naše problémy a konala podle našich požadavků. Když to nedělá, upadáme do deprese a beznaděje, a vzýváme nějakou lepší, výkonnější moc!
Ovšem čím více toho po ní chceme, tím více ona má nad námi moci, a my upadáme do deprese a beznaděje.
Mně to připomnělo manifest 2000 slov, to už je taky docela dávno, v němž Ludvík Vaculík, můj tatínek, nabádá lidi podobně jako Jan Křtitel: Vyjděte z toho, co máte, jaké možnosti, čiňte podle svého nadání a přirozenosti, domluvte se na společné věci, na společném programu. Nechtějte to po straně a vládě, ale dělejte to sami, jak můžete a umíte.
Z těch prostých slov, podobných Mahátmu Ghádímu, strana a vláda tehdy zkoprněla v hrůzném poznání: Aha, tak oni si to budou dělat sami, oni nás k tomu nebudou potřebovat, a jak my nad nimi budeme vládnout? Jak je budeme ovládat?
A netřeba ani připomínat, že potom, za pomoci bratrských tanků, strana a vláda svou totalitní moc nad námi upevnila.
Máme víc možností než kdykoli v historii a obrazně řečeno podělit se o šaty a jídlo může skoro každý. Ten úkol je pořád stejný už od dob Jana Křtitele. Radost, pokoj a naděje tkví v tom, jak svou svobodu uhájíme svými silami.
Autor je spisovatel a bývalý komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
