Ivan Fíla: Cvokhaus

Představuji si, jak mi zpoza zamřížovaných oken mávají pacienti v domnění, že jsem jeden z nich. Mám určitý věk, dlouhou bílou hřívu, takže vidět mě běhat přes švihadlo vyvolává u leckoho pochyby o mém duševním zdraví.

Čtěte také

Ivan Fíla: Bára

Nemohu ale každému vysvětlovat, že mě to kdysi v Los Angeles naučil jeden boxer, od té doby to denně praktikuji, je to skvělé na kondici a v městě andělů se nad tím nikdo nepozastaví. Před institucí, které se říká Kateřinky, mám však obrovský respekt. Jako dítě mě tudy vodila máma do nedaleké dětské kliniky, kde mi brali krční mandle a já u toho tak křičel a kopal, že cholerický doktor na mě zařval, že jestli nepřestanu, skončím v cvokhausu ve svěrací kazajce.

„A co je to cvokhaus?“ zeptal jsem se mámy, když jsme šli na kontrolu.

„Támhle ten dům za zdí, jsou tam lidi s nemocnou duší.“

Člověk s evropským myšlením a japonským cítěním

Čtěte také

Ivan Fíla: Muž z Wu-chanu

Máma milovala Smetanu, po večerech jsme spolu sedávali u gramofonu a poslouchali jeho hudbu. Jednou mi máma řekla, že Smetana v tom cvokhausu umřel.

Ve stejném pokoji zemřel i architekt Jan Letzel, který se proslavil dvacet let po své smrti, a to paradoxně následkem výbuchu atomové bomby nad Hirošimou. V roce 1913 tam postavil Průmyslový palác, který jako jediná budova v epicentru ustála 6. srpna 1945 atomový útok. Dnes je jeho stavba součástí Památníku míru a patrně nejznámější stavbou českého architekta ve světě.

Ironií osudu je, že krátce před smrtí, když se Letzel procházel v Kateřinském parku, se do něj z oken své pracovny ve Viničné ulici rád díval Albert Einstein, muž, který tvorbu vyhlazující zbraně inicioval. Kateřinky, kde Letzel promlouval se svými duchy, se tak staly jakýmsi průsečíkem atomové bomby.

Čtěte také

Ivan Fíla: Nevěra

Letzela v Praze štěstí nepotkalo, a tak odešel do Japonska, kde postavil své nejznámější stavby. Japonci ho nazývali Yokon wasai, člověk s evropským myšlením a japonským cítěním, kvůli schopnosti dokázat spojit tradiční japonské prvky s moderní evropskou architekturou a materiály. Právě beton se zasloužil o přežití Průmyslového paláce v Hirošimě.

Po první světové válce se vrátil do Prahy, ale opět se mu nedařilo. A tak zas odjel do země vycházejícího slunce, kde v roce 1922 zažil silné zemětřesení. Domů se vrátil ve špatném psychickém i fyzickém stavu a o Vánocích roku 1925 osamocen a zapomenut zemřel. Jeho japonské stavby zničila četná zemětřesení a posléze druhá světová válka. Až na tu jedinou, která mu posmrtně vynesla věčnou slávu.

Doskáču k závoře, kde stojí fotograf a cvaká o sto šest. Vtom se přiřítí auto, prudce zabrzdí, vyskočí řidič a zařve na mě: „Co to tu děláte, člověče?“

Ivan Fíla|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

„Skáču přes švihadlo. Vidíte, ne?“

„Hele, koukni vypadnout, nebo tě zavřem do cvokhausu!“

Sedne za volant a šlápne na plyn. Musím uskočit, jinak mi přejede nohy. Dívám se za ním a říkám si, že tenhle cvokhaus mě pronásleduje už od dětství.

Autor je spisovatel, fotograf, režisér a scenárista