Eva Turnová: Mluvení štěňátek
Své dětství jsem prožila na Trojském ostrově, kde měl skoro každý psa. Buď proto, aby nebyl v chatce sám, ale většinou spíš proto, aby měl na koho řvát. Mně samotné bylo proti srsti našim sedmi psům poroučet. Vždycky jsem si představila samu sebe na cvičáku v područí obra s naběhlou žílou na krku, který mě nutí po tisící aportovat.
Mou teorii o nutnosti laskavého přístupu ke všem bytostem mi později potvrdily přítelovy dopisy z vojny – o šikanování, bojových rojnicích, přískocích vpřed, zoufalém stříhání metru a nutnosti pašování holek do skladu.
Čtěte také
I když je pravdou, že přítel ještě dlouho při vytírání podlahy recitoval „co je mokré, to je čisté“, nevypadá u toho kdovíjak postiženě.
Minulý týden přivedl domů dva irské setry – Josefa a Karla. Karel okamžitě všechno počural a Josef rozkousal, což mi vůbec nevadilo. Vadil mi Jirkův zlověstný výraz otrokáře.
„Nebudeme na ně nic křičet. Vzpomeň si na vojnu,“ řekla jsem prosebně.
„Ale prosím tě, u psů je to něco jinýho, tam je ten vztah danej. Proč myslíš, že se říká majitelům páníček a ne služebníček? Podívej, dostal přes čumák, a jak je šťastnej,“ odpověděl Jirka.
Miláčci povídánkují
Rozhodla jsem se jet na mezinárodní víkendový kurz pořádaný kynologickým klubem s názvem Žhavé problémy se psy/Hot Dog Problems, abych se dokázala vžít do psí kůže a stát se mediátorkou mezi Karlem, Josefem a Jirkou. Na programu měly být různé extrémní modelové situace, kdy jednou byl psem člověk a pes pánem a naopak.
V pátek jsme simulovali takzvaný lidský útulek, kolem chodili psi, vybírali si nás a odváděli k lidským boudám, kde nás pak řezali.
Čtěte také
V sobotu se program nečekaně zvrtnul kvůli demonstraci zástupců organizace Pes je jídlo, ne kamarád, kteří si za naším plotem otevřeli stánek kulinářských specialit s názvem Paštěkárna... Raději jsme odešli na ubikaci a pustili si seriál Čtyři z tanku a pes.
V neděli jsme se učili rozpoznávat význam jednotlivých psích štěků.
Naučili jsme se toho hodně a odjížděla jsem s pocitem, že neděle určitě stála za oba předchozí divnodny. To bude doma překvápko, rozumím psí řeči!
Opatrně našlapuju po schodech a blížím se ke dveřím, odkud se ozývá funění. Copak si asi ti mí miláčci budou povídánkovat...
Vtom zaslechnu Karla: „Bacha, už se vrací ta pseudolaskavá dogmatička. Škoda že ta včerejší tajná panička už odešla. Vypadala jako Jenifer Lo Pes. A bavil mě i její inteleštěkt!“
A od té doby jsem, co se týče laskavosti, velká PESimistka.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
