Eva Turnová: Dress code
V létě 1989 jsem byla na výměnném pobytu v Cambridge. Dva týdny jsme bydleli v rodinách anglických studentů, a pak přijeli oni k nám. Moje partnerka, studentka práv Julia Money, byla viceprezidentkou konzervativní strany, která o Československu nevěděla vůbec nic. Neustále mě nazývala komunistkou, což začalo být po nějaké době otravné. Mnohem víc času jsem trávila s organizátorem pobytu Gregem, který byl normální.
Párkrát jsme spolu zašli do restaurace, ze které jsme ze srandy utekli bez placení. Po večeři jsme si objednávali dokola vodu, abychom zaměstnali personál. Až mezi šestou a sedmou sklenicí vznikla mezera, kdy jsme mohli utéct, ale voda nám tak žbluňkala v břiše, že jsme po pár metrech dostali křeče a málem nás chytli.
Čtěte také
Greg se později stal poslancem a poté dokonce ministrem financí. Poslední dobou jezdí pracovně do Prahy, kde se občas sejdeme.
Minulý týden se ozval: „V pondělí jsem nečekaně v Praze, mohli bychom někam zajít.“
„Fajn, mám zrovna přednášku pro americké studenty na newyorské univerzitě. Vyberu něco poblíž Staromáku a v šest se sejdem,“ odpověděla jsem.
Do restaurace jsem dorazila s lehkým zpožděním, s Gregem jsme se přivítali a hned jsem projela menu, abych zjistila, že jsem vybrala docela luxusní podnik.
V tu chvíli se ke mně přitočil číšník:
„Musím vás bohužel požádat, abyste si odložila mikinu s tou kapucí. Máme zde přísný dress code.“
Čtěte také
„To není mikina, to jsou šaty.“
„To je jedno. S kapucí tady sedět nemůžete.“
„Počkejte, kdybych přišla ve skafandru, ale tohle je model od známé návrhářky, můžete být v klidu.“
„Já právě v klidu nejsem, protože v oblečení s kapucí tady sedět nemůžete.“
„Jak chcete.“
Rozepnula jsem si zip a odložila šaty, pod kterými jsem měla kombiné a punčocháče. V tu chvíli se ke mně nahrnula obsluha a začala mě zakrývat ubrusem.
„Tady se nemůžete obnažovat!“
„Musíte si vybrat, buď kapuce nebo obnažení. Můžeme ji samozřejmě i odstřihnout, ale to by se vám nevyplatilo.“
Rozhlédla jsem se. Kolem seděli lidé ve svetrech a teniskách.
Greg neumí česky, takže nechápal, proč vedle něj najednou sedím ve spodním prádle. Ale nějak vytušil situaci a na otázku číšníka, co si dáme, odpověděl:
„Vodu.“
„A k tomu?“
„Ještě jednu vodu.“
Po šesti vodách jsem zašeptala: „Gregu, mně už to tolik neběhá, mám artrózu.“
„Já zas něco s meniskem.“
A tak jsme zaplatili pět set za vodu a odešli.
Za totáče se utíkalo ze země.
Za konzumu z hospody.
Ale před blbostí neutečeš.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
