Iva Pekárková: Špatně utajená symbolika stojanů na bicykly
To takhle spěchám za kuropění na kliniku sexuálního zdraví, kde mám tlumočit. Svou klientku dobře znám, už pro ni tlumočívám osm nebo deset let.
Má „problematického“ manžela – čti: manžela, který neuznává její právo říct: „Ne,“ nevěří na profylaktika a žije v přesvědčení, že milou povinností každé ženy je porodit co nejvíc dětí. No ale taky je těžký pracant, rodina je pro něj všechno a nikdy by ji nezradil.
Čtěte také
A tak Denisa každou chvíli chodí na tajňačku na interrupci. Vždycky si k tomu vyžádá mé služby, protože by ji po zákroku nepustili domů samotnou, a já pokaždé slíbím, že ji doprovodím, což skutečně udělám.
Za tu dobu jsem získala pocit, že Denisu důvěrně znám, i když máme samozřejmě jen profesionální a možná i trochu kamarádský vztah. Když ji pravidelně vídáte, jak leží na koze rozevřená jak kniha, je snadné nabýt přesvědčení, že dokážete nahlížet hluboko do jejích vnitřních záležitostí. I když stojíte decentně za zástěnou anebo aspoň odvracíte zrak.
Tentokrát si domluvila schůzku na 7:30 a já jsem vstávala před pátou, abych včas dojela do západního Londýna.
Čtěte také
A tak jsem musela dvakrát přeostřit, než mé oči uznaly, že je to pravda. Naproti nádraží stál celý regiment stojanů na bicykly. Vůbec se nepodobaly těm svařeným z trubek.
Každý měl jakýsi kovový štít, v něm díru připomínající prostonárodní kosočtverec a v kosočtverci pryžovou výplň přepůlenou štěrbinou připomínající spíš než co jiného zařízení, které designéry prostonárodního kosočtverce inspirovalo.
Éra Ženy se blíží
Štěrbinou je třeba prostrčit přední kolo bicyklu – a je zaparkováno. Místní kolaři obou pohlaví houfně prostrkovali kola štěrbinami a spěchali na vlak, jako by se právě nestali svědky a spolutvůrci historického průlomu.
Bicykly se přece odjakživa přivazovaly k falickým symbolům – ke sloupkům dopravních značek, tyčkám u plotu, tenkým stromkům. Až ve třetí dekádě 21. století někdo přišel na to, že je možné kola zašupovat do kunických symbolů.
Pravda, najdou se šťouralové, kteří si stěžují na temně šedou barvu pryže – růžová nebo fialová by s bezbarvým londýnským ránem kontrastovala líp – a hnidopiši, co nahlas vyjadřují obavy, že jakmile tam kolo zastrčíte, nebude snadné ho zas vytáhnout, zejména bez lubrikace, ale co už.
Falické symboly pomalu, ale jistě mizí z měst, tak jako vymizeli „GENTLEMANI“ ze záchodů a nahrazují je symboly kunické či možná genderově neutrální. Právě tak funkční, ale něžnější, které vás laskavě pojmou do svých lůn.
Je to tak: čím dál víc se blížíme éře Ženy. Bohužel to sotva někdo vysvětlí Denisinu „problematickému“ manželovi.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
