Iva Pekárková: Svět v plastu
Pamatujete se na tu kouzelnou kapitolku ze Steinbeckových Toulek s Charleym? John Steinbeck se na svých cestách ubytuje v jednom z hotýlků u silnice, jakých bylo už tenkrát v Americe dost a dost, a zjistí, že je tam všechno – od večeře po záchodovou mísu – obalené do plastu.
Je tím poněkud konsternován. A o to humorněji celou situaci popíše. Steinbeck byl známý tím, že neměl ve zvyku přehánět. Ráda věřím, že při svých toulkách na takový hotýlek skutečně narazil.
Čtěte také
Tohle bylo v šedesátých letech dvacátého století a plastový hotýlek byl zřejmě dosud vzácnost. V následujících desetiletích se celý svět proměnil ve zvětšeninu Steinbeckova hotýlku. Lidstvo si zvyklo balit do plastu úplně všechno. Plastové obaly byly lacinější než klasické a byly – málo platné – hygieničtější. Byly na jedno použití, potom je člověk vyhodil.
V některých zemích se brzo ukázalo, jak nedořešený je odvoz plastového odpadu. Nikdy nezapomenu na kanály v Bangkoku, které byly v 80. letech doslova zarostlé do tenkých plastových sáčků.
Pouliční prodavači jídla teď namísto do listů banánovníků balili své pochutiny do plastových sáčků. A jedlíci, zvyklí, že není problém pohodit obal jen tak na ulici – když ho nesežere kráva, zanedlouho se rozloží –, teď se stejnou bezstarostností odhazovali plast. Déšť pytlíky spláchl do kanálů, jejichž břehy teď lemovala půl metru široká a metr vysoká páchnoucí hromada šedého hnusu.
Steinbeckovy plasty na světě zůstaly
Pravda, země jako Československo stály tak trochu stranou tohohle plastového boomu. Igelitový pytlík, to byla vzácnost, kterou jsme myli znova a znova, dokud se nepotrhal.
Čtěte také
Když jsme na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jezdili na čundry do hor, moc jsem si u kamarádů šplhla díky litrovým plastovým lahvím od kyselin a všemožných chemikálií, které moje máma, doktorka chemie, nosila z laborky. Sehnat láhev jinou než skleněnou, které navíc těsnilo víčko, bylo velké umění.
A nosit se po ulici s „igelitkou“ – jednou z těch úžasných plastových tašek, jaké jste dostali jen v drahých obchodech a které měly na sobě barevné reklamy? To byl pro mladé vrchol elegance.
Plastů jsme kolem sebe, mezi námi, měli víc, než by nás napadlo. Vždyť jsme se do plastu oblékali! Každá dederonová košile, každý chemlonový svetr byl vyrobený z plastu. Ti obeznámenější z nás se obávali zdraví škodlivých monomerů, které zůstaly v oblečení z umělých vláken a které by nám mohly způsobit nemoci kůže.
Ale nikoho, nikoho z nás nenapadlo, že kolem sebe pohazujeme plastová mikrovlákna, která proniknou do vody, do orné půdy, dokonce do vzduchu, a která nakonec proniknou do tkání rostlin, živočichů i nás lidí. A pokud se někdy rozloží, potrvá jim to setsakra dlouho.
Nepovedlo se mi zjistit, jestli Steinbeckův hotýlek pořád funguje, anebo už ho zbořili. Je ale jisté, že mikrovlákna z plastových obalů i po šedesáti letech kolují světem.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
