Ondřej Kepka: Olympijská medaile
Před časem jsme získali dvě olympijské medaile v jeden soutěžní den. Dívám se na televizi a nevěřím vlastním očím – ani uším. Ten den se ale zvláštním způsobem proměnila řada emocí.
Vzpomínám si, jak před lety, kdy získal zlatou olympijskou medaili akrobat Aleš Valenta, byl to naprostý šok. A jestli si to dobře pamatuji, bylo to v té době od zlatých triumfů skokana Rašky a krasobruslaře Nepely několik desetiletí.
Čtěte také
No, pochopitelně, vždyť nejsme zimní velmoc. Rozměry našich hor, které mám jinak velmi rád, jsou oproti evropským, natož světovým velikánům roztomilé. Co bylo ale zvláštní, při vědomí toho, co jsem právě napsal, sledovat jednotlivé momenty tohoto dne. Nejprve šok z vyřazení Ester Ledecké, pochopitelný, protože Ester je fenomén, který patří mezi světové unikáty.
Ale jako kdyby přehlušilo její vyřazení ten neuvěřitelný zisk zlaté medaile její reprezentační kolegyně. Sice komentátoři komentovali s nadšením její zlato, ale bylo to takové, takové- „zaskočené“, taková „zaskočená radost“. Dokonce i pan prezident řekl, že: „chvilku jsme měli zklamání z Ester, ale pak jsme se radovali ze zisku zlaté medaile“.
Čtěte také
Říkám si: dochází nám vůbec, co jsme dokázali tento den? Dochází nám vůbec, že republika, ve které během běžného roku ani nezamrzá led na rybníku, natož na řekách, takovýmto způsobem boduje na zimní olympiádě?
Za pár minut přichází další závod, sleduji triumf našeho mladého rychlobruslaře Jílka. Před několika dny se dozvídám, že je to naše velká naděje. Kolikrát jsem už toto slyšel? Kolikrát už jsem slyšel, že máme nějakou šanci, a potom to nedopadlo, což je ve sportu logické. Navíc často výkony našich sportovců mají velké výkyvy, a to i těch nejlepších. A náhle stříbro! Podařilo se! Neuvěřitelné!
A já se dívám na obrazovku a místo jednoznačné oslavy padají slova o tom, že onen mladý rychlobruslař může být zklamaný, že není zlatý. Co se to stalo s naším sportem, že můžeme být zklamaní ze stříbra? Nevím, lítáme trošičku v extrémech. Někdo může namítnout, že doba se vyvíjí a že samozřejmě se naše úspěchy dají či nedají očekávat v různých etapách jinak.
Samozřejmě, ale mám takový pocit, že bychom měli být celkově skromnější, a ještě více se radovat z toho, že vůbec nějakou medaili na zimních olympijských hrách desetimilionová země získá. Vždyť naše země má dohromady tolik obyvatel jako největší světová velkoměsta!
Dívám se na internet a zjišťuji, že v tento den jsme momentálně na olympiádě sedmí na světě. Skončili jsem nakonec na neuvěřitelném šestnáctém místě! Přitom máme nejvyšší vrchol svých hor ve výšce, kde se v italských Dolomitech rozkládají hotely v údolích místních vesniček. Jsme šestnáctí na světě, i když nemáme jedinou profesionální rychlobruslařskou dráhu na území naší republiky!
Není to vlastně zázrak?
Autor je herec a předseda Herecké asociace
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
