Iva Pekárková: Heda Kovály a africký slum
Určitě znáte Hedu Margoliovou-Kovályovou. Českou spisovatelku a překladatelku, která měla tak těžký život, že její memoár Na vlastní kůži, vydaný v Torontu v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých, 68-Publishers, vyšel v angličtině pod názvem Pod krutou hvězdou.
V roce 1941 byla i s rodiči odvlečena do koncentráku, kde nacisté její rodiče okamžitě zavraždili. Ona i její manžel Rudolf Margolius se jako zázrakem vrátili. Jejich štěstí ale netrvalo dlouho. V roce 1952 byl Rudolf Margolius popraven v rámci monstrprocesu s Rudolfem Slánským.
Čtěte také
Po sovětské invazi v srpnu 1968 Heda dlouho žila ve Spojených státech. Měla jsem štěstí – potkala jsem se s ní v 80. letech, ve společnosti Josefa Škvoreckého. Byla to žena, která se nenechala zlomit utrpením. Jen z ní udělalo lepšího člověka. Dodnes vzpomínám na její tichou empatii a na dotek její dlaně na mém předloktí. Připadal mi tenkrát doslova léčivý.
V Hedině memoáru najdete mnoho moudrých slov. Na mě osobně snad nejvíc zapůsobil popis situace, která nastala, když vlak, který odvlečené Židy odvážel do neznáma, konečně zastavil a lidský náklad dostal povolení na okamžik vystoupit. Lidé vyskákali z vagónů a začali vykonávat potřebu, kde jen to šlo. Ve vagónech nebylo nic podobného toaletě. A zatímco si ulevovali, kroutili kolemjdoucí hlavami a říkali si: Koukněte na ně, jak se chovají! Kouska studu to nemá. A jak jsou špinaví! Je to lůza.
Staráme se o sebe, jak umíme
Od roku 1941 uplynulo 85 let. A já vidím, že jsme se za tu dobu mnoho nenaučili. Už zase se objevily články popisující, co se teď děje na Ceutě. Podle zpráv Ceutu neopustili všichni uprchlíci, několik tisíc jich zůstalo. A ti si prý už stačili vybudovat „africký slum“. Možná víc než jeden.
Postavili prý si z klacků přístřešky a v těch žijí nemytí, nečesaní a špinaví. A toho bince, co nadělají! Všude jsou výkaly, smrdí to tam jak v prasečinci. „Opravdu něco takového chceme v Evropě?“ ptají se pisatelé článků. (Teda ti zdvořilejší. Ti méně zdvořilí používají k popisu imigrantů slova, jaká by se ještě před dvanácti, patnácti lety nemohla objevit v žádném slušnějším médiu.)
Jistě, můžete namítnout, že – na rozdíl od Židů v transportu – by utečenci ze Ceuty mohli odejít a vrátit se domů. Oni si to ale nemyslí. Jsou ochotní podstoupit jakékoli útrapy jen pro naději, že se jim podaří dostat do Evropy.
Proč si Židé v transportu ulevovali pár metrů od vlaku? No přece proto, že ve vagónu nebyla toaleta.
Proč si imigranti na Ceutě postavili chatrče z klacků? No přece proto, že nic jiného neměli. A proč jsou nemytí? Copak jste neslyšeli, že se obyvatelstvo Ceuty před migranty brání mimo jiné tím, že jim odmítá dát vodu?
Jak říkám: za těch 85 let jsme jako lidstvo mnoho empatie nepochytili. Pořád dělíme lidi na dvě skupiny: „my“ a „tamti“. Před 85 lety byli nenávidění „tamti“ Židé. Dnes jsou to uprchlíci.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
