Iva Pekárková: Když jdou zrovna všichni od zubaře
Nasazení korunky na stoličku dopadlo skvěle. Stačilo dvakrát zajít k paní zubařce. Ta polorozpadlý zub s několika plombami pečlivě vyčistila a košatou díru v něm otiskla do rychle tuhnoucí polyethylové hmoty, podle které mi v zubní laborce vyrobili korunku.
Když byla hotová, paní zubařka mi ji znovu a znovu nasazovala do zubu a opakovaně ji svrchu zabrušovala, dokud jsem neřekla, že dokonale sedí. Teprve pak ji k zubu přilepila.
Čtěte také
Po celou dobu jsem nezažila jediný nepříjemný pocit. Všechno by bylo úžasné, jen kdyby mi v poslední fázi zákroku paní zubařka nevsunula mezi stoličky měkký váleček, který jsem měla skousnout a nepustit nějakých třicet nebo čtyřicet minut, dokud lepidlo neztuhne.
Poděkovala jsem jí gestem pravice, se sevřenými čelistmi zaplatila a mávla recepčním na rozloučenou. Přes půl hodiny jsem nesměla otevřít pusu.
H-hhhhmhhh!
Hned před ordinací mě, tak jak se to v Londýně stává, pozdravila náhodná kolemjdoucí.
„Hhhhm-mhhhh,“ odvětila jsem. Ráda bych se na ni aspoň usmála, ale sevřené čelisti to nedovolovaly.
Čtěte také
Pár minut nato jsem na úzkém chodníku počkala mezi zaparkovanými auty a nechala přejít matku s kočárkem. „Děkuju,“ usmála se na mě. „Jste moc laskavá.“
„Huhmhh,“ procedila jsem skrz sevřené čelisti. Nikdy by mě nenapadlo, jak těžké to může být, chodit po Londýně a neodpovídat lidem, kteří se k vám chovají mile a zdvořile.
A pak jsem zas jednou přijela do své vlasti.
„Dobrý den!“ povídám sousedce kamarádky, u které bydlím, když jsem ji potkala na chodbě. Známe se už pár let.
„Hhumhhh,“ odpoví a ještě víc sevře čelisti.
Ustoupím z cesty postaršímu páru, který tu venčí vlčáka. „Dobré ráno!“ popřeju, jak jsem z Anglie zvyklá.
„H-hhhhmhhh,“ procedí pán skrz sevřené čelisti. I jeho manželka má sevřené čelisti. Jen vlčák nezavrčí, ale vlídně mě očichá, než odběhne.
Takhle to pokračovalo. Když jsem se na někoho usmála, ustoupila mu z cesty anebo něco poznamenala, odvětil: „Huhmmm“ a sevřel čelisti.
Nejspíš šli všichni od zubaře.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: Takoví krásní ptáčci
Jsou nádherní. Andělsky bílí, ale přitom za letu lehounce zeleně prosvítají, jako by je někdo vypral v pračce s jednou zelenou ponožkou. V Austrálii jich uvidíte spoustu.
-
Iva Pekárková: Když ještě obloha nebyla modrá
Najdete je jen na několika místech na Zemi. Nevypadají nijak zajímavě: takové kamenné bochánky, většinou hnědé nebo našedlé, vytvořené činností mikroorganismů.
-
Iva Pekárková: Co nikdy, nikdy, ale fakt nikdy nesmíte říct dámě
Před pár dny můj skoromanžel K. vedl se Zogi dlouhý rozhovor po sociálních médiích. Je Zogiin strejda, a tak má jeho slovo velkou váhu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
