Iva Pekárková: Co nikdy, nikdy, ale fakt nikdy nesmíte říct dámě
Zogi je nejmladší člen naší rodiny. Narodila se koncem ledna, a je jí tudíž šest měsíců a dva týdny. Už dávno umí říkat „mama“ a „chop“ (to v místním jazyce znamená „jíst“) a pochytila i spoustu dalších slůvek, která se týkají jídla. Hrozně, hrozně ráda jí.
V jižní Nigérii naštěstí už pomíjí drsný zvyk krmit malé děti násilím. To jste si položili mimino na kolena, pěkně naplacato, aby se mu špatně plivalo, a prstem nebo lžící jste mu cpali do pusinky kaši z kukuřice, kasavy nebo jamu, div se nezadusilo.
Čtěte také
Během let se takhle skutečně zadusila spousta dětí, je to nebezpečný zvyk. Tradovalo se ovšem, že jedině tak děti nabydou na váze, a mít tlusté batole, to byla meta, které se snažily dosáhnout snad všechny matky. Ještě před dvaceti, třiceti lety tohle zažilo skoro každé dítě, ale, jak říkám, tak jako obřízka u holčiček, i tahle tradice téměř pominula. Díky Bohu.
Do Zogi každopádně není potřeba cpát jídlo násilím. Cpe se sama. V jednom kuse by se nechala kojit, a tak ji maminka, která nestačila vyrábět mléko, od malička přikrmovala. A Zogi rostla jako z vody, stalo se z ní vzorové nigerijské dítě. Všichni mají radost, jak je naducaná.
Co na to děti?
Před pár dny můj skoromanžel K. vedl se Zogi dlouhý rozhovor po sociálních médiích. Je Zogiin strejda, a tak má jeho slovo velkou váhu. Zogi byla vždycky celá nadšená, když se K. objevil na obrazovce. A K. má svou neteř taky moc rád. Pochválil jí vlásky, jak jí hezky rostou, a zálibně se na ni zadíval: „No a podívejte na ty tlustý nožičky!“ vyhrkl nadšeně.
V tom okamžiku se Zogi dala do řevu. Odvrátila se od obrazovky, dupala, kopala, vztekala se. Od té doby odmítá s K. mluvit, odmítá se na něj vůbec podívat. Jakmile se jeho tvář objeví na obrazovce, Zogi se dá do křiku.
Co z toho plyne za poučení? Nikdy, prostě nikdy nesmíte dámě říct, že je tlustá. I kdyby jí bylo jen půl roku a čtrnáct dní. Dáma se hluboce urazí a dlouho potrvá, než si u ní svou pošramocenou pověst napravíte.
Nemluvě o tom, že Zogi z toho příšerného stresu vyhládne a je potřeba ji nakrmit plným talířem kaše.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: O nebezpečném spisování
Za jednoho z hrdinů svého prvního románu Péra a perutě (který vyšel v 68-Publishers v Torontu zrovna v listopadu 1989) jsem si vybrala filosofujícího instalatéra Patrika.
-
Iva Pekárková: Mnoho povyku
Tak nám přemalovali pražský orloj! Snad každý, ke komu se doneslo, že postavy na orloji po „zrestaurování“ neodpovídají těm, které tam byly předtím, se nejdřív naštval.
-
Iva Pekárková: I když vám do toho vlastně nic není
Vracela jsem se domů v doubledeckeru. Bylo po jedenácté večer, autobus byl poloprázdný, jen na sedačce přede mnou seděla holka mezi šestnácti a osmnácti a usedavě plakala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.