Iva Pekárková: O prostořekém papouchovi
O papouchovi jménem Rio jsme se dočetli v londýnském plátku Metro – i tady si ho můžete vzít zadarmo a přečíst cestou do práce. A protože se už od 20. ledna tohoto roku v rámci zachování duševního zdraví snaživě nezajímám o světovou politiku, zaujal mě článek o papouchovi. Rio je obrovský, nádherný ara vyvedený v modré a žluté s trochou zeleně na hlavičce.
Bydlí už několik let v jedné cardiffské hospodě a pyšní se nevymáchaným zobákem. Zajeli jsme se na Ria podívat.
Čtěte také
Majitelka hospody byla celá nadšená, když jsme jí ukázali článek o Riovi. Zvěst o článku v londýnském Metru se do Jižního Walesu zatím nedonesla.
Prý si ho zarámovaný pověsí na zeď, hned vedle velmi zdařilého křídového portrétu Ria, na kterém zval štamgasty na středeční kvízové večery. Většinu Riova projevu na tomhle portrétu bylo potřeba vytečkovat. Majitelka i štamgasti jsou na Riův nevymáchaný zobák hrdí.
Jakmile jsme vlezli do dveří, začala jsem Ria zdravit. „Dobrý večer, Rio,“ povídám. „Jsem ráda, že tě poznávám, Rio! Jak se ti vede, Rio?“
Čtěte také
Rio naklonil hlavu ke straně a ucedil koutkem zobáku: „Di do ------, ----!“ poslal mě, kam patřím.
Dostál své pověsti. Celá hospoda se rozchechtala.
Nejlepší Riův kamarád je nemladý Portugalec jménem Joe. Přijel do Británie už před čtvrt stoletím, mluví anglicky skoro bez přízvuku, ale tak si zvykl na své přistěhovalectví a omezené možnosti, že už 20 let bez protestů myje nádobí v nedaleké italské restauraci.
S papouchem jste i na souši piráti
Vždycky ale chtěl být námořníkem. Na moři nikdy nebyl, a přesto se mu tenhle sen po malých kouskách plní. Rozbouřené vody mu zajišťuje myčka na nádobí. Občas prý trochu přebere a pak se klátí domů jako námořník čerstvě vystoupivší z lodi.
Čtěte také
A zlatým hřebem večera – každého večera – je pro Joea Rio. Joe miluje, když se mu papouch vyhoupne na rameno, uždibuje mu knoflíky na košili, tahá ho za uši a štípe do nosu. To se potom Joe cítí jako pirát sedmi moří. Ani dřevěnou nohu k tomu nepotřebuje. I když tu by si jistě rád opatřil, kdyby se jí Rio dožadoval.
Pokaždé, když Joea sevření papoušího zobáku zabolí, vykřikne a Rio zdvořile ucedí: „Sorrrry!“
Riovi už je hodně přes 40. Rozhodně na ně nevypadá. Chová se trochu jako puberťák, v tom si s Joem dobře rozumějí.
A nechá se od docela neznámé ženské uplatit burákem, usedne mi na rameno a pronese: „Kamarrrádi!“
Je to zkrátka úžasný papouch. A – věřte tomu nebo ne – nekálí, kam nemá. Prý ho to majitelka naučila. Odmítá ale prozradit, jak se jí to podařilo.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
