Iva Pekárková: Lucky život
Měla jsem kamarádku Lucku. Byla úžasná. Vystudovala v Česku speciální pedagogiku v kombinaci s angličtinou a tenhle jazyk po pár letech zvládla na jedničku. Stačilo pár měsíců v Anglii, aby skoro ztratila přízvuk. Jistě, když jste si dali pozor, mohli jste poznat, že se tu nenarodila.
Její cizinectví ale víc než co jiného prozrazovala krásná tvář se slovanskými lícními kostmi a kaštanově hnědé vlasy do pasu.
Potkaly jsme se, když jsem v Londýně řídila taxík. Teda ne ten nejproslulejší „černý taxík“, který když chcete řídit, musíte složit hodně těžkou zkoušku a prokázat, že znáte každou myší díru v okruhu šesti mil od nádraží Charing Cross.
Čtěte také
Řídila jsem takzvanou minicab, auto úplně normální velikosti se žlutým diskem na skle, které mě neopravňovalo nabírat zákazníky, co si mě zastaví na ulici. Musela jsem čekat, až si mě zákazníci objednají a pošle mě za nimi dispečer.
Lucka na mě čekala dobře dvacet minut. Zrovna se stěhovala ze sdíleného baráku, kde se necítila v bezpečí a chlapi ji pořád divně okukovali, do domu své kolegyně ze školy.
Lucka vyučovala angličtinu na střední škole pro dívky v Anglii. A protože vystudovala speciální pedagogiku, obor, který se v Anglii nevyučoval, nechali ji pracovat s těmi nejtěžšími případy. Lucka vlévala do žaček, které tak tak že uměly číst, lásku k Shakespearovi.
Čtěte také
A odvážně čelila protivenstvím, jaká tahle výuka přinášela, od žaček prohlašujících, že chyby v diktátu, kterých se dopustily, jsou funkcí jejího přízvuku, až po studentky, které se proti ní spikly a přísahaly, že je přitáhla za vlasy ke katedře a měla rasistické narážky.
To všechno překonala bez problémů.
Když máte smůlu na příbuzné
Zrovna když se její kariéra v Anglii začala zdárně rozvíjet, Lucka se rozhodla vrátit do Česka. Zjistila totiž, že se na ni příbuzní zlobí, a doufala, že když jim bude nablízku, jejich vztahy se zlepší.
To se bohužel nestalo. Od příbuzných i nadále slyšela samé výčitky: prý opustila vlast, na všechny se vykašlala, dělá si kariéru a je jí fuk, že oni strádají.
Čtěte také
Lucka nechápala, co se děje. Nevěděla, proč ji rodina, kterou pravidelně finančně podporovala, nepřijala s otevřenou náručí.
Hlavní problém byl v tom, že v zahraničí nezbohatla. Jak by mohla, když všechny peníze posílala do Česka příbuzným?
Když na ni příbuzní ještě ke všemu ušili finanční boudu, Lucka se propadla do deprese. Těžko říct, kdy se z ní vyhrabe.
A tak bych jí chtěla připomenout, že vlastní půlku Londýna. Tím nemyslím jen srdce dávných kamarádek, které ji postrádají.
Denně chodím kolem budovy s nápisem Lucky Casino. O pár ulic dál je Lucky Bingo. Lucčiny cigarety jménem Strike sice už dávno vyšly z módy, ale zato znám čínskou restauraci, která si říká Lucky Park.
V Česku tě, Lucko, možná nechtějí, ale Londýn ti patří. Možná by ses sem měla vrátit. A zařídit si, bez příbuzných, svůj vlastní Lucky život.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
