Iva Pekárková: Záhada bílé holubice
V naší tržnici stavět tašky na zem opravdu nechcete, a tak si svůj nákup pokaždé organizuju do kabely na prázdném truhlíku na květiny u vchodu do místní pivnice. Tentokrát jsem ale tašky na truhlík nepoložila. V truhlíku, na vyšeptalé hlíně a podložená nebesky modrou papírovou utěrkou, seděla bílá holubice a moc se nehýbala.
Trhovkyně, která měla stánek půldruhého metru od ní, se podivila, když jsem ji přivedla k holubici.
Čtěte také
„No to mě podrž, lásko, to by mě v životě nenapadlo, že zrovna v týdle podělaný čtvrti něco takovýho uvidím. Bílá holubice míru! Tebe by to napadlo, lásko?“
Paní trhovkyně mě sice zná, protože u ní nakupuju často, ale žádné velké city ke mně, pokud vím, nechová. Narodila se ale ve východním Londýně a „lásko“ říká každému. Tak jako někteří pražští chlapci oslovují každého „vole“, brněnští „kemo“ a ostravští nechci říct jak.
„Kde se tu vzala?“ divili se další trhovci, kteří se seběhli k truhlíku s holubicí. „Rozhodně nepřilítla. Bílý holubice na nebi bych si všimnul.“
Holubice líně mžourala a zdálo se, že jsme jí ukradení. Buď byla ochočená a zvyklá na lidi, anebo jí bylo hodně špatně.
Čtěte také
Přinesli jsme jí vodu v kelímku a postavili ji hned k její hlavě, tam, kam dozobne. Chvíli jsme se přeli, co bílá holubice jí, a jeden z trhovců přislíbil, že si ji vezme domů, až mu skončí šichta.
„Jo, co žere holubice, to nevíš, my zato víme, že ty sežereš holubici!“ pustil se do něj jeho kolega a vysloužil si výbuch smíchu.
Každopádně jsme ji tam nechali. Nikdo nevěděl, co si s holubicí počít, a nikoho z nás nenapadlo, že bychom ji mohli odnést k veterináři. A pokud napadlo, rychle to zavrhl u vědomí, kolik by taková sranda stála.
Symbol míru domů nedoletěl
Symbol míru, věrnosti, lásky, štěstí, nových začátků a osvobozené lidské duše zůstal s ušmudlanými ocasními pírky sedět v truhlíku.
Nevím, co se stalo zrovna téhle, ale myslím, že jsem Záhadu bílé holubice rozklíčovala.
V Anglii existují firmy, které pronajímají bílé holuby. Za nezanedbatelnou částku kolem 4-5 tisíc Kč vám dovezou pár bílých holubic až do domu a vy je pak můžete vypustit při různých příležitostech, obyčejně při svatbách anebo pohřbech.
Holubice jsou dobře vycvičené: po vypuštění doletí zpátky domů. Firmy prý dbají na to, aby byly vypuštěné dostatečně dlouho před setměním a domů trefily. Když jsem ale do jedné z firem volala a zeptala se, jestli se vrátí všechny, dozvěděla jsem se, že „jisté ztráty jsou“.
Jedna z takových „ztrát“, jak se zdá, skončila v prázdném truhlíku na květiny u pivnice na naší tržnici. Nevím, jakou symboliku v tom vidět.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
