Iva Pekárková: Domove, sladké kadeřnictví
Pokud trochu znáte Londýn, určitě jste si všimli, jaký je tu přebytek holičství a kadeřnictví. Teda zejména v těch nejméně prestižních čtvrtích. Na každé rušnější ulici najdete jednu dvě sázkové kanceláře, obchod „Vše za libru“, halal shop a nejméně tři holičství či kadeřnictví.
Ovšem zatímco halal shop i obchod „Vše za libru“ nabízejí laciné zboží a potraviny a sázková kancelář nabízí vidinu hromady peněz, je těžko říct, co nabízejí kadeřnictví a holičství.
Čtěte také
Pravda, v nabídce mívají sestřih, melír, barvení vlasů, případně oholení za pomoci tradiční břitvy a napaření tváře horkým ručníkem. Ale najdou se taková, co sice mají výkladní skříň polepenou nabídkami kadeřnických služeb, ale jejich služby jsou docela jiné.
Před lety jsem, přilákána lacinými cenami a tvrzením, že se nemusíte objednávat, vlezla do kadeřnictví v naší čtvrti. Uvítalo mě šest nebo osm párů udivených očí. Kadeřnice – či kdo to byl – seděly rozvalené v křeslech, zjevně podnapilé, i když nebylo ještě ani jedenáct dopoledne, podávaly si flašku jamajského rumu a potrhle se chechtaly. Když jsem se nesměle zeptala, jestli by mi nezastřihly vlasy, vyprskly smíchy a jedna z nich mi doporučila, ať se odeberu na místo, o kterém se v rozhlase mluvit nesmí.
Odešla jsem, samozřejmě, dívky byly vyzbrojené pěticentimetrovými nehty a jistě by je neváhaly použít. Ale ten zážitek mi ležel v hlavě. Ne dlouho. Neuběhl ani týden a do podivného kadeřnictví vtrhli policajti se psy. Kadeřnictví zavřeli a jeho „zaměstnance“ taky.
Nelegální podniky, ale taky mile domácká místa
Jiná oficína nedaleko od nás, taky jedna z těch, co byla ve dne v noci obležená podivnými existencemi, které tam leckdy strávily mnoho hodin, ale jejich účes se nijak nezměnil, vyhořela. Spáleniště silně páchlo benzínem. Tušili bychom, že ji někdo podpálil, i kdyby o tom nebyla zprávička v místním tisku. Z jiných holičství se čas od času rozléhají zvuky chlapských rvaček. Můžou to být dost drsná místa.
O kadeřnictvích na předměstí Londýna se už léta vyprávějí bajky. Řada z nich prý slouží jako prádelny špinavých peněz. V jiných si, vzadu za zástěnou, můžete zakoupit zboží, jaké na legálním trhu neseženete.
Abych ale těmhle podnikům nekřivdila: většina z nich nabízí holičské a kadeřnické služby a už nic víc. Teda vlastně přece něco – skvělé prostředí pro kamarádské pokecání. Hlavně pro chlapy. Znám ve svém okolí nejméně tři oficíny, které slouží jako hospoda. Hospoda, do které si smíte přinést vlastní pivo, prosedět tam celé odpoledne, klábosit a prohýbat se smíchy. A jednou za čas si odtamtud odnést kromě dobré nálady i nový účes.
Za cenu půldruhého šálku cappuccina vám kadeřník expertně oholí hlavu a popráší vám zátylek bílým práškem, v tomhle případě zcela legálním.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
