Iva Pekárková: Když ještě obloha nebyla modrá
Iva Pekárková: Když ještě obloha nebyla modrá
Najdete je jen na několika místech na Zemi. Nevypadají nijak zajímavě: takové kamenné bochánky, většinou hnědé nebo našedlé, vytvořené činností mikroorganismů. Jmenují se stromatolity nebo trombolity a oboje je vlastně totéž, jediný rozdíl mezi nimi je v tom, jestli kamene přibývá ve vrstvách, nebo ve žmolcích.
Čtěte také
Přibývá ho nesmírně pomalu, zhruba třetina milimetru za rok. Díky činnosti mikroorganismů, málo pozměněných potomků jedněch z nejstarších organismů na naší planetě.
Jsou to cyanobakterie. Na Zemi se objevily před nějakými 3,5 miliardami let, tedy zhruba miliardu let po vzniku planety. Byly anaerobní, samozřejmě, vždyť v době jejich vzniku obsahovala atmosféra jediné procento kyslíku. Během další miliardy let se díky jejich činnosti obsah kyslíku zvedl na dvacet procent a to umožnilo život organismům využívajícím aerobní metabolismus, který je podstatně výkonnější. No a pak už to šlo jako na drátkách, dokud se neobjevil Homo sapiens.
Čtěte také
Během výletu do Austrálie se mi podařilo navštívit všechna tři dostupná místa, na kterých můžete na vlastní oči vidět živoucí stromatolity a trombolity. Všechna pro mě byla magická. Jsem koneckonců vzděláním mikrobiolog, a tak jsem fascinovaně hleděla na kamenné útvary pod hladinou. Nemohla jsem se jich nabažit.
Návštěvníci, kteří tam zavítali taky, většinou moc nadšeně nevypadali. „Nic moc,“ utrousili občas. „Kdyby se to aspoň hejbalo…“
Jak to tenkrát na Zemi vypadalo
Nemohla jsem si pomoct. Každému jsem vykládala, že tady se může skoro dotknout prvopočátků života na Zemi. Že nebýt těchhle mikroorganismů, nebudeme ani my. Že cyanobakterie, které v nich žijí, jsou velmi podobné těm, jaké tu byly před třemi a půl miliardami let. Tohle je takový výlet do dávnověku.
Čtěte také
Většinou se chytli. A začali si představovat, jak to tenkrát na Zemi vypadalo. „Takže tohle pobřeží s těmahle kusama šutru už je tu několik miliard let? A pořád je stejný?“
„No… to doslova ne. Tohle pobřeží tu nebylo. Přeskupily se kontinenty, změnily se jejich obrysy. Mikroorganismy jsou prastaré, ale tyhle stromatolity mají jen několik tisíc let.“
„Ach tak! No jo… Stromy tu samozřejmě taky nebyly. Bylo tu pusto a prázdno. Jen mikroorganismy pod modrou oblohou.“
Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala zničit jim iluze. „Ehm… obloha nebyla modrá. Ještě před dvěma a půl miliardami let byla obloha oranžová a složení plynů toxické. Teprve když tyhle malé potvůrky vypustily do atmosféry dost kyslíku, získala modrou barvu.“
„Fakt? No jo…“ A návštěvníci se s nenadálou úctou zahleděli na ty škaredé bochánky pod hladinou.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
