Ondřej Neff: Jak jsem nepochodil
Onehdy jsem měl jednat s velkým šéfem významné bohaté instituce. Dostavil jsem se včas. To je základ, dočtete se o tom v každé příručce typu Kterak mít úspěch v byznysu i životě. Krásná asistentka mě provedla labyrintem kójí, ve kterých se skláněli nad klávesnicemi počítačů mladí muži a mladé ženy v naději, že jednou budou na takové pozici jako onen velmož, k němuž jsem směřoval já. Krasavice mě uvedla, velmož mě čekal.
Je třeba navodit příjemnou atmosféru, tak to píší v příručkách o úspěchu. Všiml jsem si, že v knihovně hned z vchodu je zaparkováno mezi tlusté, zjevně nikdy čtené knihy autíčko.
„Jé, to je pěkné autíčko,“ pochválil jsem. Chvalte pokaždé, kdy to jde, radí příručka. Chvála zabrala, velmož roztál.
Čtěte také
„To je šestilitrový sportovní mercedes,“ pravil. „Zrovna takový jsem si koupil k Vánocům, ale ve zlaté metalíze.“
Viditelně zvlídněl a pokynul mi do křesla. Posadil jsem se a rozhlédl se po místnosti, jestli neuvidím něco, co bych mohl pochválit. Byla zařízená tak, že by ji mohli publikovat v libovolném magazínu na křídovém papíře, co jedno číslo váží půl kila a jmenuje se nějak jako Exquisite nebo Luxury.
Osou místnosti se táhla světelná rampa připoutaná ke stropu ocelovými lanky, z níž visely reflektůrky namířené na rozličná důležitá místa. Tři z nich ozařovaly veliký gobelín, natažený přes celou stěnu. Byla na něm krajina v japonském stylu.
„Krásná krajina,“ poznamenal jsem a nemusel jsem se přemáhat.
Čtěte také
Velmož zvlídněl ještě víc a přistoupil k baterii vypínačů a jeden zmáčkl. Světelná rampa zhasla a rozzářil se rám kolem gobelínu. Efekt byl skvělý. Má chvála upřímná a viditelně potěšený velmož sáhl po vypínači, aby ho přepnul zpátky na světelnou rampu.
V tu chvíli cosi třesklo, jeden z těch tří reflektůrků rupnul a v celém baráku vyletěly pojistky. Z prostoru open officu se ozval nářek a nadávání. Všechny referáty a excelové tabulky přišly v tu chvíli vniveč a mladým mužům a ženám se vidina vrcholného úspěchu opět poněkud vzdálila.
Zachmuřený velmož vyrazil ve dveří nastalou situaci řešit. Nebylo to jednoduché. Trvalo to osm minut, než se rampa u stropu znovu rozsvítila. Celá, bez jednoho reflektůrku.
V tu chvíli vešel velmož do dveří a pravil: „Tak proč jste tady...“ řekl bez stopy vlídnosti.
Situace je řešena v příručce někde vzadu, v kapitolách Jak řešit krizi. Ale tam jsem nikdy nedošel v bláhové naději, že krizi nikdy nebudu muset řešit.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
