Iva Pekárková: Dingo a čistá rasa
Vendula, moje australská známá, dlouho toužila vidět ve volné přírodě psa dinga. Když se jí to konečně podařilo, stál dingo u silnice, vypadal hladově a nad ním se tyčila cedule NEKRMTE DINGA.
Mé první setkání s tímhle proslulým tvorem bylo ještě smutnější. Visel za zadní nohy na stromě a ožíraly ho vrány. Pod ním byla hromada kostí, nejspíš taky z dingů.
Čtěte také
Dingové nejsou původní obyvatelé Austrálie. Nepřišli sem, jak se bílí Australané dlouho domnívali, spolu s lidmi Prvních Národů, tedy Aboriginci. Pronikli na tenhle kontinent před nějakými 4000 lety, pravděpodobně ve společnosti asijských námořníků, a zdivočeli.
Podle mnohých ekologů se za tu dobu stali součástí ekosystému a není třeba je hubit. Bělošští usedlíci v Austrálii dingy dobrých sto let démonizovali a jejich populaci se podařilo zdecimovat natolik, že se zvýšily počty klokanů, které dingové loví.
Mnozí farmáři likvidují dingy dál, střílejí je, a hlavně kladou návnady jedu 1080, tedy fluoroctanu sodného. S jejich argumentem, že zdivočelé psy je třeba likvidovat, většina Australanů vřele souhlasí. Jak se ukazuje, dingové nejsou nebezpeční pro dospělého člověka, i když bylo několik tragických případů, kdy odvlekli miminko ze stanu táborníků. Občas samozřejmě uloví ovci, což se farmářům nelíbí.
Životně důležitá taxonomická diskuse
Vznikla podivná situace. Podle několika současných taxonomů by se dingo neměl jmenovat Canis dingo – pes dingo –, ale Canis familiaris dingo, tedy pes domácí, rasa dingo. Tím pádem je vlastně zaběhlý pes, pravda, zaběhlý někdy před 4000 lety.
Prohlašovat ho za další druh není nic než politika, jakási psí „rasová“ politika nehodná skutečného vědce, říkají taxonomové. Pokud dinga prohlásíme za druh, pak bychom mohli za druh prohlásit třeba i německého ovčáka, čivavu, yorkshirského teriéra…
Dingo samozřejmě může své geny volně mísit s geny psů zaběhlých před pár dny či lety. Přesto se ukazuje, že v oblastech, kde vědci zkoumali genom volně žijících psů, jsou skoro dvě třetiny dingů „čistá rasa“. Ještě ke všemu má čistokrevný dingo značnou barevnou variabilitu, zatímco míšenci kolikrát vypadají přesně tak, jak si obyčejný člověk představuje čistokrevného dinga.
Ráda bych věděla, jak se tohle vyřeší. Zatím to vypadá, že dingové budou dál mrtví viset na stromech a vědci se budou přít, jsou-li, či nejsou-li samostatný druh.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: Jižní kříž a Temný emu
Nadosmrti nezapomenu na nadšený hlas průvodkyně, která nás provázela po nádherné krasové jeskyni, tuším, na Mallorce.
-
Iva Pekárková: Aby po vás nic nezůstalo
Snad na každém parkovišti pro karavany v Západní Austrálii je i cedule s prosbou: „Užívejte si dovolené, a než odjedete, přesvědčte se, že tu po vás nic nezůstalo.“
-
Iva Pekárková: Je to daleko?
„Je Austrálie daleko od Evropy, anebo je Evropa daleko od Austrálie?“ Tahle otázka mě napadla krátce nato, co jsem, poněkud zničená, vylezla v Sydney z letadla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
