Iva Pekárková: Aby po vás nic nezůstalo
Snad na každém parkovišti pro karavany v Západní Austrálii je kromě úžasného unisex záchodu, kde vždycky najdete toaletní papír, i cedule s prosbou: „Užívejte si dovolené, a než odjedete, přesvědčte se, že tu po vás nic nezůstalo.“
Na některých místech najdete odpadkové koše, na jiných ne. Pokud tam nejsou, předpokládá se, že si veškeré odpadky odvezete s sebou a později je uložíte do popelnic či recyklačních nádob.
Čtěte také
Bylo dojemné pozorovat, jak úzkostlivě se lidé snaží, aby po nich skutečně nic nezůstalo. Děvče asi tak třináctileté a zjevně ve spárech puberty bez protestů mašíruje dvě stě metrů k odpadkové nádobě se špetičkou vyčesaných vlasů. Starší manželský pár z Melbourne, který už půl roku táboří v karavanu, si zřídil vlastní recyklační stanici a všechny odpadky na místě pečlivě třídí. Chlapík kolem čtyřicítky honí po buši papírový kapesníček, který jeho tříletému synovi vyrval z ruky vítr.
Jasně, že je tu binec. To ale neznamená, že já po sobě neuklidím
Tím nechci říct, že je Západní Austrálie dokonale čistá. Na mnoha místech uvidíte střepy z pivních lahví, které tu nechal někdo, kdo toužil, aby po něm něco zůstalo, anebo komu to bylo fuk. Tu a tam se povalují obaly od žvýkaček nebo pytlíky od bonbonů, odhozené méně skrupulózními jedinci. Těžební společnosti dál ničí krajinu a jednotlivec s tím mnoho nenadělá. A korálové útesy kolem pobřeží dál umírají.
Situace není ideální.
Ale líbí se mi, že jsem ještě nikoho neslyšela zabručet: „Podívejte se na ten binec. Proč bych měl tenhle pytlík od bonbonů nosit až ke koši na odpadky? Proč bych se měl namáhat, když se tu povalují pytlíky, které zahodil někdo jiný? Proč bych se zrovna já měl snažit, když na to kašlou všichni ostatní?“
Nic podobného jsem neslyšela. Nikdo se nechlubil tím, že je mu všechno jedno. Naopak. Vypadalo to, že se každý chlubí tím, že mu čistota parkovišť pro karavany leží na srdci stejně tak jako osud přírody a krajiny v Západní Austrálii.
A tohle nebyli ochránci a aktivisté, jen obyčejní lidé, kterým záleží na tom, aby po nich nic špatného nezůstalo. Ani na parkovišti, ani na světě. Nestarají se o provinění jiných. Začínají u sebe.
S tímhle přístupem k životu jsem se moc často nesetkávala. A přiznám se, že se mi líbí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: O nebezpečném spisování
Za jednoho z hrdinů svého prvního románu Péra a perutě (který vyšel v 68-Publishers v Torontu zrovna v listopadu 1989) jsem si vybrala filosofujícího instalatéra Patrika.
-
Iva Pekárková: Mnoho povyku
Tak nám přemalovali pražský orloj! Snad každý, ke komu se doneslo, že postavy na orloji po „zrestaurování“ neodpovídají těm, které tam byly předtím, se nejdřív naštval.
-
Iva Pekárková: Když vám na střeše zahnízdí racci
Bridport je jedno z anglických městeček, ve kterém zaparkovat auto na dvě hodiny znamená seškrabovat z něj racčí trus. S velkou pravděpodobností trus racků stříbřitých.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
