Iva Pekárková: Ta zpropadená Oceánská unie
To se tak řítíte závratnou rychlostí 110 kilometrů za hodinu po silnici mezi alejemi eukalyptů a subtropickým křovím, klokany vidíte jen na varovných cedulích, které tu beztak vztyčili jen pro turisty, protože místní vědí, že se tyhle bestie vrhají pod kola aut jen ráno anebo večer, a po pár hodinách vás začnou napadat podivné věci.
Například: Proč je tu, proboha, maximální povolená rychlost tak nízká – pouhých 110, s výjimkou hrstky rychlostních silnic v Severním teritoriu, kde je maximální povolená rychlost 130? Pravda, když pořádně zaprší, některé silnice se zneprůjezdní. Ale v suchém období jsou superbezpečné a po většině z nich navíc projíždí jen několik aut za hodinu.
Čtěte také
Anebo kouření. Jasně, vy sami jste nikdy nekouřili a vlastně vás ten zvyk docela prudí, ale přece jen – permanentní zákaz kouření snad všude, s výjimkou míst označených jako „vyhrazená pro kuřáky“? Nesmí se tu kouřit dokonce ani před hospodou. Copak i kuřáci nemají lidská práva?
A co teprve bouchačky! Získat zbrojní průkaz je ve většině států skoro nemožné. A přitom v téhle divočině zbraň potřebujete, ne? Abyste se mohli bránit před šelmami… Aha, ony tu žádné šelmy nejsou? Tak abyste chránili rodinu před hordami nebezpečných domorodců… Aha, oni se už nesmějí střílet na potkání… No nic. Zbraň na sto procent potřebujete.
Kdo za to může?
Čtěte také
„Tak kdo za tohle může?“ ptáte se zakrslých akácií. Neříkají nic. A pak na to přijdete sami. To bude ta zpropadená Oceánská unie. Sprostý diktát z… Moment, jakže se jmenuje hlavní město na Samoy? Dobře udělali Papuánci, že s tím nechtěli nic mít. Fixit byl bolestný, to je fakt, ale kdo by se Fidžanům divil. Nechtěli, tak jako další členové OU, dál živit lenivé Nauruany, nejtlustší národ světa. Právě se připravuje Mikroxit, i mikronéští ostrované už toho mají dost. A Austrálie nic? Bude dál poslouchat diktát z Apie, od těch samojských žvanilů a darmožroutů?
Samým rozhořčením přišlápnete plyn, ale pak zase uberete. Místní vás varovali, že i po nejopuštěnějších místech jezdí vozidla s kamerami a můžou vás dostat za rychlost až na vzdálenost jednoho kilometru. Pokuty bývají mastné. A vy si ani zakouřit nemůžete nebo si koupit zbraň a zastřelit se. To všechno diktát z Apie!
Jedete dál po skvělé silnici ubohou stodesítkou, nadáváte na tu zpropadenou Oceánskou unii, která za všechno může, a vyslovujete její jméno znovu a znovu a znovu. OU! OU! OU! OU! OU!
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: O nebezpečném spisování
Za jednoho z hrdinů svého prvního románu Péra a perutě (který vyšel v 68-Publishers v Torontu zrovna v listopadu 1989) jsem si vybrala filosofujícího instalatéra Patrika.
-
Iva Pekárková: Mnoho povyku
Tak nám přemalovali pražský orloj! Snad každý, ke komu se doneslo, že postavy na orloji po „zrestaurování“ neodpovídají těm, které tam byly předtím, se nejdřív naštval.
-
Iva Pekárková: Když vám na střeše zahnízdí racci
Bridport je jedno z anglických městeček, ve kterém zaparkovat auto na dvě hodiny znamená seškrabovat z něj racčí trus. S velkou pravděpodobností trus racků stříbřitých.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
