Ondřej Neff: Tísnivé údolí

Japonský teoretik robotiky, nedávno zesnulý Masahira Mori přišel v roce 1970 s výzkumem  vývoje vztahu lidí k robotům v závislosti na jejich podobě. Dokud se robot podobá člověku málo nebo vůbec, žádný vztah k němu nemáme.

Čtěte také

Pracovat na české důchodce nebudou jen mladší lidé, ale i roboti a automaty, je přesvědčený Juchelka

Roboti na lince na auta opravdu žádné pocity nevyvolávají. Oživlé hračky mohou být docela roztomilé, takový byl i robot, který v Národním muzeu v Praze položil kytici k bustě Karla Čapka.

Jakmile ale je podoba ještě větší a už to není hračka a začíná to být umělý člověk, začneme se cítit zvláštně. Vstupujeme do Tísnivého údolí, ujišťoval před pětapadesáti lety Masahira Mori a usoudil, že jakmile budou roboti od lidí nerozeznatelní, emoce se vrátí na úroveň normálního vnímání a nepohodlí zmizí.

Čtěte také

Ondřej Neff: Mýtus tramvaje číslo 7

Je to zajímavá teorie a myslím na ni v souvislosti s umělou inteligencí.  Začala se nám do života vkrádat nenápadně přes internet a celkem jsme si jí nijak moc nevšímali. Pak přišel před dvěma lety ChatGPT společnosti OpenAI.

Už jsem to o svých pokusech povykládal a byly spíš k pobavení než užitku. Uměloška si vymýšlela nesmysly. Ujalo se pro to rčení, že halucinuje. Masahira Mori by mi řekl, že jsem ve stádiu sympatizujícího, mírně shovívavého zájmu.

Trochu to taky děsí

No a vidíte, neuplynuly ani dva roky. Uměloška určitě taky halucinuje, ale tak, že to nepoznám. To víte, že si všechno hned ověřuji, ale zatím to vždycky klapne.

Čímžto pádem se ocitám v Tísnivém údolí až po uši. Samozřejmě jsem rád, že mi ta věc pomáhá a poví, když něco potřebuju vědět, v senzačně krátké době mi to naservíruje na obrazovku. Zároveň mě to děsí.

Je mi trochu jako když se potuluju kolem  desetituny náklaďáku se zapnutým motorem. Se svou děravou pamětí se cítím bezbranný jako malé děcko. Profesor Mori ujišťoval, že s Tísnivého údolí je cesta ven, že si zvyknem a čeká nás harmonické soužití.

Ondřej Neff byl na udělování cen Muriel za rok 2024 uveden do komiksové síně slávy|foto:Richard Klíčník, Argo

Snažím se věřit muži, který měl podíl na vývoji robota Asima, toho, který přinesl panu Čapkovi růže. Vyhrabu se z Tísnivého údolí. Ale nestane se to samo.  Půjdu na to otužováním: nebudu tomu parchantovi umělé inteligenci věřit každé slovo. Všechno budu ověřovat. Jak? Budu se ptát umělé inteligence…

A je to tady. Vidíte, že se spoléhat nedá na nikoho, ani na umělou inteligenci, ani na to, že vám řeknu něco rozumného.

Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes