Historie

Vynikající pianista, komorní hráč, dirigent, sbormistr pěveckého spolku Hlahol, pedagog, skladatel a kritik přispívající i do Národních listů. Tím vším byl Bedřich Smetana.

Koncentrační tábory. Místa hrůz a utrpení, kde tisíce lidí přišly o život. Jejich snaha přežít byla všudypřítomná a možnosti, jak toho dosáhnout, byly různorodé. 

Když se na počátku 90. let někdo zmínil o „masakru na Švédských šancích“ nebo o „vraždění Němců u Přerova v červnu 1945“, většina lidí neměla tušení, o čem je řeč. 

Růžena Urbanová. Jméno, které nám už mnoho neřekne. Ve 30. letech minulého století šlo však o malířku, spisovatelku, cestovatelku a sběratelku domorodého umění v Tichomoří.

Za velké ideály se někdy platí vysoká cena. Tak by se dal shrnout životní příběh ženy, jejíž názory zůstávají pro dnešní mladou generaci málo srozumitelné: Josefy Slánské.

Poválečná polodemokracie v Československu končí. Komunisté využívají chyb svých politických oponentů a přesouvají konečný zápas na ulici. 

Co se vlastně stalo 25. února 1948? Už jen pojmenování tehdejších událostí není zcela jednoduché. Někteří konstatují, že to byl puč, jiní mluví o řešení politické krize.

Modré uniformy, brigadýrky, na rukávu červená páska s písmeny LM. Tak vypadali Lidové milice. Hráli důležitou roli v únoru 48, při kolektivizaci i v roce 1969.

„My vás oběsíme, ať se přiznáte, nebo ne,“ řekl vyšetřovatel StB v únoru 1951, když měl v ruzyňské věznici u výslechu bývalého náměstka ministra vnitra Josefa Pavla.