Zdeněk Fierlinger. Zrádce, který předal sociální demokracii KSČ. Beneš ho chtěl rozdupat jako hada
„Rozdupat ho jako hada! Ten musí viset na nejbližším stromě!“ Řekl údajně Edvard Beneš v březnu 1948 na adresu svého někdejšího přítele Zdeňka Fierlingera. Možná vystihl přání mnoha lidí. Zdeněk Fierlinger, zrádce své strany a své země, se ale v klidu dožil 85 let.
Zdeněk Fierlinger se narodil v Olomouci v roce 1891. Po absolvování obchodní akademie nastoupil k americké firmě McCormick International Harvester, která ho v roce 1910 poslala jako zástupce do Ruska.
Když se tam po vypuknutí 1. světové války začala formovat česká vojenská jednotka, Fierlinger do ní vstoupil.
Později se stal příslušníkem československých legií, se kterými se v roce 1917 jako velitel 9. roty zúčastnil bitvy u Zborova. Tehdy si ho všiml Tomáš Garrigue Masaryk a vyslal ho do USA, aby se pokusil získat krajany pro vstup do legií. Z Ameriky Fierlinger odjel do Francie k tamním československým legiím.
Zkušenosti z těchto misí a znalost cizích jazyků Fierlingera po vzniku samostatného státu předurčila k diplomatické kariéře.
Byl vyslancem v Holandsku, Rumunsku, Spojených státech a Rakousku. Od roku 1937 zastupoval Československo v Sovětském svazu. Ve funkci zažil období Mnichovské dohody a vzniku protektorátu.
Čí vyslanec?
Podle některých badatelů někdy v této době Fierlingera naverbovala NKVD. Po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov musel SSSR opustit. Jako zástupci exilové československé vlády, která byla nepřítelem Hitlerovského Německa, Fierlingerovi po uzavření bolševicko-nacistického partnerství hrozilo, že skončí v gulagu.
Edvard Beneš sice Fierlingera žádal, ať v Sovětském svazu zůstane, ten ale prozíravě odjel do Francie a pak do Británie. Do Moskvy se vrátil až po napadení SSSR Německem v roce 1941.
Velice se sblížil s komunistickým vedením a Klementem Gottwaldem. V sociálně demokratické straně, kde byl členem od roku 1924, pak fungoval jako komunistická pátá kolona. Místo zájmů sociálně demokratických podporoval ty komunistické, místo zájmů Československa hájil zájmy sovětské.
Projevilo se tu už při sepisování československo-sovětské smlouvy o přátelství, kterou připravil společně s komunisty. Některé postupy schválil bez konzultací s londýnskou vládou, kterou v Moskvě zastupoval. Už tehdy se mnozí na Beneše obraceli s dotazem, čí je ve skutečnosti Fierlinger vyslanec?
Padaly návrhy na Fierlingerovo odvolání, ale Beneš je odmítal. Když se v dubnu 1945 formovala Košická vláda, složená z představitelů londýnského a moskevského exilu, Fierlinger se stal jejím předsedou. Zůstal jím i v poválečné vládě, která vedla zemi do voleb v roce 1946.
Vstříc zásadám tvořivého marxismu
Po volbách, které vyhráli komunisté a kde sociální demokracie dopadla nejhůř ze všech čtyř tehdy povolených stran, se Fierlinger stal místopředsedou vlády. Dál byl v kontaktu se Sověty.
Zejména s velvyslancem Valerianem Zorinem, se kterým tajně vyjednával smlouvu o československém uranu. Přesvědčil váhajícího Beneše a nakonec celou vládu, aby podepsali přísně utajenou a ve výsledku mimořádně nevýhodnou smlouvu, na jejímž základě všechen v Československu vytěžený uran připadne Sovětskému svazu.
Fierlinger byl v roce 1946 také zvolen předsedou sociální demokracie. V této funkci dál „kopal“ za komunisty, proto ho jeho spolustraníci o rok později odvolali a dokonce ho nenechali ani v ústředním výboru strany.
Během vládní krize v únoru 1948 se ale sociální demokraté komunistům nepostavili. Ani jeden ze tří sociálně demokratických ministrů nepodal demisi. Vysloužili si tak místa v poúnorové vládě a zánik své strany.
Fierlingera totiž komunisté opět instalovali do čela sociální demokracie a ten jim za to 27. června 1948 svou stranu věnoval. Proti vůli mnoha členů tehdy došlo k jejímu sloučení s KSČ.
„Vstupujeme do strany, která je zocelena tvrdým bojem za socialismus a která vepsala ve svůj program zásadu živého a tvořivého marxismu,“ řekl na slavnostním aktu pohlcení sociální demokracie komunistickou stranou Fierlinger.
Po smrti nechtěný
Za svou černou práci byl Fierlinger odměněn řadou funkcí. Do roku 1966 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ. Mezitím byl postupně místopředsedou vlády a ministrem průmyslu, byl pověřen řízením Státního úřadu pro věci církevní a jako takový se podílel na perzekuci duchovních, mezi lety 1953 až 1964 předsedal Národnímu shromáždění.
Byl pravidelným řečníkem u příležitosti nejrůznějších výročí, zejména těch co byly spojeny se Sovětským svazem. V projevech špinil první republiku, Masaryka, Beneše, prostě všechno, čemu kdysi sloužil a na čem založil kariéru. Ukázky některých z těchto projevů si můžete poslechnout v Archivu Plus přímo.
Až do roku 1971 byl Fierlinger poslancem národního shromáždění a působil jako odborný konzultant Ústavu československých a světových dějin.
Zemřel v roce 1976. Pohřbený je v rodné Olomouci. Podle informace serveru iDNES.cz z konce roku 2017 je jeho hrobka ve špatném stavu. Není, kdo by se o ni staral. Správa hřbitova prý oslovila i sociální demokracii, ta ale o místo posledního odpočinku muže, který jejich demokratickou stranu prodal straně totalitní, nejeví zájem.
Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Valerian Alexandrovič Zorin, Stalinův soudruh v Praze
Jednou z důležitých osobností československých událostí v únoru 1948 byl sovětský náměstek ministra zahraničních věcí Valerian Zorin (1902–1986).
-
Zdeněk Fierlinger byl prvorepublikovým diplomatem i komunistickým funkcionářem
Klikatá životní cesta Zdeňka Fierlingera kopírovala směřování československých dějin 20. století. Byl legionářem i komunistickým politikem.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka