Před 115 lety, 8. března 1906, se narodil Karel Lažnovský. Novinář, který byl členem komunistické strany, po roce 1939 ale vítal nacistický plán nové Evropy .
Na jaře 1948 došlo v ČSR ke stabilizaci totalitního režimu. Proběhly plně nesvobodné volby, byla schválena komunistická ústava a prezident Beneš byl nahrazen Gottwaldem.
Vynikající pianista, komorní hráč, dirigent, sbormistr pěveckého spolku Hlahol, pedagog, skladatel a kritik přispívající i do Národních listů. Tím vším byl Bedřich Smetana.
Koncentrační tábory. Místa hrůz a utrpení, kde tisíce lidí přišly o život. Jejich snaha přežít byla všudypřítomná a možnosti, jak toho dosáhnout, byly různorodé.
Když se na počátku 90. let někdo zmínil o „masakru na Švédských šancích“ nebo o „vraždění Němců u Přerova v červnu 1945“, většina lidí neměla tušení, o čem je řeč.
Růžena Urbanová. Jméno, které nám už mnoho neřekne. Ve 30. letech minulého století šlo však o malířku, spisovatelku, cestovatelku a sběratelku domorodého umění v Tichomoří.
Za velké ideály se někdy platí vysoká cena. Tak by se dal shrnout životní příběh ženy, jejíž názory zůstávají pro dnešní mladou generaci málo srozumitelné: Josefy Slánské.
Poválečná polodemokracie v Československu končí. Komunisté využívají chyb svých politických oponentů a přesouvají konečný zápas na ulici.
Co se vlastně stalo 25. února 1948? Už jen pojmenování tehdejších událostí není zcela jednoduché. Někteří konstatují, že to byl puč, jiní mluví o řešení politické krize.
