Estébáci čas od času likvidovali i své nadřízené nebo kolegy. Byl mezi nimi i velitel StB, připomíná historik

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Státní bezpečnost

Před Vánoci roku 1953 zasedalo Vojenské kolegium Nejvyššího soudu v Praze, obžalovaných bylo sedm a byli to bývalí vysocí představitelé československého bezpečnostního aparátu. Jedním z nich byl také Osvald Závodský, tehdy mu bylo 43 let. Obžaloba přitom byla jasná: velezrada a sabotáž.

Účinkuje: historik Jan Kalous
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Po několika letech už ho ale hodnotili jinak, a to jako muže, který byl „skromný, straně oddaný a v porovnání s tehdejšími vedoucími funkcionáři v bezpečnosti, nejserióznější pracovník na úseku Státní bezpečnosti.“

Celkem STb donutila k emigraci skoro 300 lidí, zhruba 15 procent veškerých signatářů Charty 77

Co se tehdy stalo? Komu se znelíbil? A byl to ojedinělý exces anebo to byl souboj uvnitř komunistické strany, bezpečnostních orgánů, nebo uvnitř samotné a obávané StB?

Za války prošel koncentračním táborem

Příběh Osvalda Závodského je zdánlivě přímočarý, jak uvádí host pořadu historik Jan Kalous: „Narodil se roku 1910 v Ostravě Svinov. Měl šest sourozenců, o které se po smrti rodičů musel starat. Zkušenosti krize 30. let a nemožnost sehnat práci, ho dovedly do komunistického svazu mládeže, do KSČ. Byl i interbrigadistou ve Španělsku. Krátce byl v armádě i ve Francii, a tady se – na pokyn komunistické strany – zapojil do protinacistického odboje. V prosinci 1942 byl gestapem v Paříži zatčen a pak až do konce války vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.“

Čtěte také

Válku přežil, takže se do Československa vrátil v srpnu 1945. Pak vstoupil do služeb Státní bezpečnosti, kde začal strmě stoupat po kariérním žebříčku. Už v říjnu 1949 byl plukovníkem a od roku 1950 fakticky řídil celou Státní bezpečnost.

„V té době Závodský věděl o všech akcích, které komunisté rozjížděli. Výslechy, mučení, a to včetně používání elektrického proudu, provokace, podílel se i na konstruování politických procesů,“ vypočítává historik Kalous. Výčet všech tehdejších hrůz by byl rozsáhlý – připomeňme za všechny alespoň mučení a krutou smrt čihošťského faráře Jana Toufara.

Vyřizování si účtů?

V personálním spise jsou zachována tato slova Osvalda Závodského: „Je pro mne ctí, že strana mne na takové místo postavila. (…) Dostal jsem úkol vést službu, která je tak důležitá. Zvlášť teď, kdy se zostřuje třídní boj.“

Čtěte také

Zřejmě netušil, že roztočená kola „třídního boje“, a za významné pomoci sovětských poradců, stojí za vyřizováním si účtů hlavně z období války. Zásadní roli tehdy hrály i vztahy bývalých interbrigadistů ze Španělska. Závodský se ale podílel i na hledání tzv. vnitřního nepřítele.

Tehdy si nemohl být jistý vlastně nikdo – na každého mohla padnout pomyslná sekyra StB. To se stalo i v případě šéfa estébáků Osvalda Závodského. Sám byl zatčen a odsouzen – a na samém konci byla poprava (19. března 1954). Jeho soudní proces přitom evidentně navazoval na proces s vedením „protistátního spikleneckého centra“ v čele s Rudolfem Slánským.

Justiční vražda?

Netrvalo dlouho a sami komunisté začali zjišťovat, kdo byl popraven „po právu“, a kdo ne. Na přetřes tak přišel i případ Osvalda Závodského. Nakonec jedna z takzvaných rehabilitačních komisí, byla to Kolderova a pracovala v letech 1962–1963, konstatovala, že se Závodský nedopustil trestných činů, za které byl odsouzen, a že přiznání učinil pod velkým tlakem, a za použití nezákonných prostředků. 

Někdejší sídlo StB v pražské Bartolomějšké ulici, tzv. kachlíkárna

Takže omyl, nebo záměr? Chtěli ho jen zlikvidovat? Byl to souboj různých vlivových skupin? Boj o moc? Snaha o to více se zalíbit sovětským poradcům? I historické bádání, vysvětlování souvislostí může narážet na skutečnosti, které se dnes už obtížně vysvětlují a interpretují.  Ovšem prozaik a bývalý politický vězeň Vilém Hejl je přesvědčený. „Je zajisté nepochybné, že byla spáchána justiční vražda. Téměř ale unikla proporce, zapomnělo se, nebo zamlčovalo, že poprava Karla Švába, Bedřicha Reicina nebo Osvalda Závodského patří mezi zločiny komunistického režimu. Má asi stejné místo, jako zavraždění Ernsta Roehma, tedy zločin nacismu.“

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli estébáci nelikvidovali také sami sebe, Jan Kalous odpovídá: „Likvidovali. Velitel Státní bezpečnosti byl člověk, který vedl represivní aparát komunistického režimu a zodpovídal se nejvyšším komunistickým představitelům. A když byly v čistce zlikvidovány nezpochybnitelné kádry, tak musel trest dopadnout i na ty, kteří byli vykonavateli této údajné spravedlnosti.“  

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související