Historie

Pavel Hlavatý připomíná prostřednictvím rozhlasových nahrávek Jiřího Pelikána, významnou osobnost komunistického Československa i exilu sedmdesátých a osmdesátých let. 

Když se 17. listopadu 2009 v Praze konala u příležitosti 20 let od listopadu 1989 konference Cesta z okovů, Václav Havel vyzdvihl i úsilí chartisty Františka Vaněčka.

Třicet řádů a medailí za válečné zásluhy obdržel generál Heliodor Píka. Přesto skončil rozhodnutím komunistů na popravišti, bylo mu tehdy pouhých 51 let.

Dvacetiletý Miroslav Hampl v roce 1952 pronesl na důl Slavkov civilní šaty, převlečenému politickému vězni předal vypůjčenou legitimaci zaměstnance a provedl ho přes bránu.

Takový výhled už nikdy mít nebudu, říká vídeňská Češka Zuzana Brejcha při vzpomínce na bývalý domov. V roce 1968 bydlela na Palackého náměstí a z okna viděla pražské mosty.

O Janu Klosovi (1941) se píše jako o jednom z „klíčových pedagogů katedry animace“ na pražské FAMU, případně jako o „hvězdě“ animovaného loutkového filmu.

Zvěrstva let 50. let jsou v roce 1962 jen velmi nedávnou minulostí a uvolněnější část let 60. je teprve přede dveřmi. A právě tehdy dochází k zatčení Rudolfa Baráka.

Kult dítěte byl jednou z vděčných ikon komunistické propagandy. Vrchol této každoroční vlny pravidelně nastával 1. června, kdy se ostentativně slavil Mezinárodní den dětí.

Stalinistický pedagog, pro kterého bylo klíčovým prvkem výchovy heslo „škoda rány, která padne vedle“. I tak bývá dodnes vnímán Anton Makarenko...