Manželé Wardovi odešli z USA do socialistického Československa. Deset let jim stačilo
Příběhů lidí, kteří za více nebo méně dramatických okolností prchali z komunisty ovládaného Československa na Západ, jsou tisíce. Jenže fungovalo to i opačně: lidé utíkali ze svobodného světa do Československa. Nebyly jich tisíce, o to zajímavější jsou jejich příběhy. Patřili k nim i manželé Herbert a Jacqueline Wardovi. Trochu jiný pohled na studenou válku nabídne v tom následujícím pořadu hudební dramaturg Českého rozhlasu Petr Vidomus.
V příběhu manželů Wardových se projevuje jejich levicová orientace. Manželka Jacqueline, tanečnice, v životopisu uváděla – kromě členství v americké Lize mladých komunistů ve 30. letech – také členství v komunistické buňce v Los Angeles od roku 1938 a práci v uliční organizaci komunistů na Broadwayi.
Čtěte také
Herbert, jazzový hudebník, byl také levicově orientovaný, navíc se zastával černošských muzikantů v době, kdy rasové segregaci v USA zdaleka nebylo odzvoněno. To vše se odehrávalo na počátku 50. let v době vyostřeného mccarthismu, tedy často nesmyslného vytváření obvinění Američanů ze sympatií s komunismem.
Wardovi se nejprve odstěhovali do Evropy. Naposledy pobývali ve Vídni, ale tvrdili, že byli šikanováni ze strany americké ambasády – a proto se rozhodli pro odchod i s dětmi za železnou oponu. Vybrali si Československo.
Mezi cvičenými psy a žonglérem
Jejich příchod do Prahy v listopadu 1954 komunistický režim náležitě propagandisticky využil. Tiskovou konferenci, na které hovořili o pronásledování v USA, odvysílal rozhlas a druhý den o ní psaly všechny československé deníky.
Wardovi dostali v Praze byt, ve kterém nemuseli platit nájemné, a sehnali si i práci. Herbert hrál v různých hudebních tělesech, Jacqueline se snažila živit tancem, nakonec ale pracovala jako hlasatelka zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Nadšení z očekávané svobody v komunisty ovládaném Československu ale časem vyprchalo.
Čtěte také
Svědčí o tom zápis úředníka americké ambasády v Praze o pohovoru s Jacqueline Wardovou u příležitosti obnovení platnosti jejího amerického pasu v lednu 1963: „V průběhu pohovoru vyjadřovala velkou nespokojenost se situací v Československu a s jejich postavením. Manžel Herbert stále působí v FOK, ale nedaří se mu najít další uplatnění v jazzové oblasti. Jako tanečnice nebyla paní Wardová nikdy plně zaměstnaná a daří se jí uplatnit pouze příležitostně v menších nočních klubech mezi číslem se cvičenými psy a výstupem žongléra,“ zapsal si úředník.
Odchod Wardových z Československa byl postupný, museli si prací v Západním Německu vydělat na cestu do USA. Na rozdíl od jejich příchodu se jejich postupné „zmizení“ z Prahy obešlo bez tiskové konference.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.