Manželé Wardovi odešli z USA do socialistického Československa. Deset let jim stačilo

V příběhu manželů Wardových se projevuje jejich levicová orientace. Manželka Jacqueline, tanečnice, v životopisu uváděla – kromě členství v americké Lize mladých komunistů ve 30. letech – také členství v komunistické buňce v Los Angeles od roku 1938 a práci v uliční organizaci komunistů na Broadwayi.

Čtěte také

Hewlett Johnson, rudý děkan z Canterbury

Herbert, jazzový hudebník, byl také levicově orientovaný, navíc se zastával černošských muzikantů v době, kdy rasové segregaci v USA zdaleka nebylo odzvoněno. To vše se odehrávalo na počátku 50. let v době vyostřeného mccarthismu, tedy často nesmyslného vytváření obvinění Američanů ze sympatií s komunismem.

Wardovi se nejprve odstěhovali do Evropy. Naposledy pobývali ve Vídni, ale tvrdili, že byli šikanováni ze strany americké ambasády – a proto se rozhodli pro odchod i s dětmi za železnou oponu. Vybrali si Československo.

Mezi cvičenými psy a žonglérem

Jejich příchod do Prahy v listopadu 1954 komunistický režim náležitě propagandisticky využil. Tiskovou konferenci, na které hovořili o pronásledování v USA, odvysílal rozhlas a druhý den o ní psaly všechny československé deníky.

Wardovi dostali v Praze byt, ve kterém nemuseli platit nájemné, a sehnali si i práci. Herbert hrál v různých hudebních tělesech, Jacqueline se snažila živit tancem, nakonec ale pracovala jako hlasatelka zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Nadšení z očekávané svobody v komunisty ovládaném Československu ale časem vyprchalo.

Čtěte také

Naše okouzlení Ruskem bylo reálné. Nejhorší propadnutí iluzi přišlo po roce 1945, míní historik

Svědčí o tom zápis úředníka americké ambasády v Praze o pohovoru s Jacqueline Wardovou u příležitosti obnovení platnosti jejího amerického pasu v lednu 1963: „V průběhu pohovoru vyjadřovala velkou nespokojenost se situací v Československu a s jejich postavením. Manžel Herbert stále působí v FOK, ale nedaří se mu najít další uplatnění v jazzové oblasti. Jako tanečnice nebyla paní Wardová nikdy plně zaměstnaná a daří se jí uplatnit pouze příležitostně v menších nočních klubech mezi číslem se cvičenými psy a výstupem žongléra,“ zapsal si úředník.

Odchod Wardových z Československa byl postupný, museli si prací v Západním Německu vydělat na cestu do USA. Na rozdíl od jejich příchodu se jejich postupné „zmizení“ z Prahy obešlo bez tiskové konference.