Jak vypadalo první léto po konci války v roce 1945? Atmosféru prostřednictvím citací z dobového tisku připomíná publicista Milan Kudrys.
Libuše Paukertová Lehárová propojuje ve svém životě to nejdůležitější, čím si Československo prošlo ve 20. století.
Josef Kodíček začínal s režií v meziválečném období v pražském divadle Na Vinohradech. Po únoru 1948 „skončil“ jako rozhlasový režisér Rádia Svobodná Evropa.
„Táta“ práce nebo dělníků – i tak byl označován Antonín Zápotocký. V jeho životopise ale najdete nejasnosti a fámy.
Třicetiletí rodiče Vyhnisovi navštěvovali Sokol, kde se dali dohromady s protinacistickými odbojáři. Gestapo je v roce 1942 zavraždilo. Zůstala po nich holčička Alenka.
Zpřístupnění nové expozice věnované působení Jana Amose Komenského ve Fulneku uzavřelo obnovu bývalého sboru Jednoty bratrské, který byl centrem kultury na severu Moravy.
Co to znamenalo, žít v roce 1989 v ilegalitě prozradí příběh Stanislava Devátého. Ptá se rozhlasový dokumentarista Jan Sedmidubský.
Pořady Petrušky Šustrové připomínají události doma i ve světě v roce 1958 a dopady helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě na země sovětského bloku.
Šíření svobodných informací před listopadem 1989 neznamenalo jen poslech zahraničního vysílání, čtení samizdatových publikací nebo kopírování Lidových novin.
