Fotografie může být nástrojem manipulace nebo propagandy. Je to ale hlavně umění, myslí si vizuální umělkyně Kinterová
„Fotografie je umění, ale má u části české veřejnosti punc média, které je všude rozprostraněné. Denně jsme vystavováni stovkám tisíců vizuálních zpráv. Mé zkušenosti hlavně ze zahraničí jsou i v tom, že fotografie má obrovskou hodnotu,“ říká fotografka a vizuální umělkyně Markéta Kinterová. Pořádá Fotograf Festival, učí na FAMU a mj. vede Fotograf Magazine.
„Fotografie na nás má vliv. Je to nástroj – a řeknu to ošklivě – manipulace. Jsou v ní nějaké emoce a někde může jít i propagandu, když použiji radikálnější příklad,“ doplňuje v pořadu Hovory.
Čtěte také
„Ale proč kolem nás lítá takové množství fotografií? Protože to má na nás vliv,“ odpovídá si. „Když se podívám na uměleckou fotografii, dokáže mi pokládat otázky. Nutí mne přemýšlet, zamyslet se, a to i když může jít o něco abstraktního, případně postaveného jen na emoci. Mě to prostě nutí přemýšlet a v tom pak spatřuju ty kvality,“ vysvětluje.
Vizuální smog
Kinterová prý fotografii vždy používala jako médium k pozorování hlavně veřejného prostoru. To, co se odehrává, až když opustíme dveře vlastního bytu, domu.
Čtěte také
„K tomu jsem se dostala až po doktorském studiu na UMPRUM. Nejdřív jsem se k tomu dostávala přes slupku vizuálního znečištění, smogu, kterého tady v Česku máme hojně. Tehdy jsem začala přemýšlet nad tím, proč se to vlastně děje a co je to město? To pak přešlo ve snahu pochopit a interpretovat de facto diktát, jakým způsobem se ve městě chovat.“
Když myšlenku dál rozvíjí, vzpomíná, že to začala vnímat ve chvíli, kdy měla problémy se zády a v často i v nečekaný moment si musela lehnout a udělat nějaké cviky.
„To mě pak dostávalo do situací, kdy když člověk jde po městě a najednou si musí někde lehnout, což vzbuzovalo znepokojení a obavy ostatních. Tehdy mi došlo, že je v pořádku jít, stát, případně na spořádaném místě sedět, ale ostatní činnosti pro okolí v pořádku nejsou,“ popisuje.
Víc si poslechněte v Hovorech Lenky Buriánkové, dozvíte se víc.
Související
-
Fotograf Krupař: Nikdo se nechce vzdávat, ale vidím u ukrajinských vojáků čím dál větší skepsi
„Jsem fotograf a s lidmi tak nějak žiju. A víc mě zajímá to, co dělají, než to, co říkají,“ popisuje fotograf, který dlouhodobě dokumentuje válku na ukrajinské frontě.
-
Kapela The Primitives Group byla jako zjevení, vzpomíná fotograf undergroundu Ságl
Špičkový český fotograf Jan Ságl začínal v 60. letech, a to nejprve se skupinou The Primitives Group, pak s The Plastic People of the Universe.
-
Fotograf Krupař: Na frontě je nedostatek lidí, dochází i běžná munice. Vojáci už mě s sebou neberou
Velký strach panuje z ruských sebevražedných dronů, kterých řádově přibylo. Krupař připouští, že na některá místa, kam dříve jezdil, se už nepodívá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
