Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Vnímat práci jako službu je osvobozující. Je to recept proti vyhoření, říká šéfka komunitní služby
„V projektu se potkalo tolik příznivých okolností pro říčanské občany – pro město a pro mne osobně –, že se neustále nestačím divit,“ vyzdvihuje Eva Hazdrová Kopecká.
-
Kvalita života menšin je v každé společnosti lakmusovým papírkem demokracie
K pozici LGBT lidí v naší zemi uslyšíte Jiřího Peška, suspendovaného katolického kněze, který dnes žije v registrovaném partnerství.
-
Pehe: Extremismus zpravidla bývá na okraji, ale teď pronikl do nejvyšších míst církve až k Dukovi
„Myslím, že obecně jsme svědky v katolické církvi toho, co se děje i jinde ve společnosti, to znamená hluboké polarizace.“
-
Na pouti jsem se přestal stydět za to, že jsem věřící, a naučil se pokoře, tvrdí poutník Petr Hirsch
„Až na pouti jsem dokázal poprvé verbalizovat, že věřím, připustit si to a nestydět se za to. To by asi nebyla pouť, kdyby mě nějak nepřiblížila k Bohu nebo ke Kristu.“
-
Jsem Židovkou, a to i kdybych byla stoprocentní ateistkou, říká publicistka a šéfka komunity Nosková
„Být Židovkou znamená mít identitu, a to ve všem, co dělám. Je to historie, historie rodiny, je to způsob uvažování. Jsou tam i tradice předané, zvyky ale i obavy.“
-
Obávám se podzimu, bojím se zátěže, která na nás zas asi čeká, přiznává hlavní sestra Zítová
„Zdravotníci jsou trochu jiná skupina – oni neměli strach o sebe, ale hlavně o to, aby když se nakazí, nenakazili svou rodinu,“ prozrazuje hlavní sestra Linda Zítová.
-
Být táborový vedoucí je nejlepší manažerský kurz života, říká Balcar z církve českobratrské
Vést dětský oddíl přináší lidem to, že se naučí dělat věci za dobrý pocit, myslí si Barbora Trojak, mluvčí Junáka: „Příprava tábora je obrovská práce.“
-
Miloslav Vlk byl rovný jako pravítko a náročný hlavně na sebe, vzpomíná jeho spolupracovnice
Hana Pohořalá vzpomíná na situace, kdy Miloslav Vlk zažil třeba velké nepochopení. Tehdy se mu vracel pocit dětského nedocenění ze strany přísné maminky.
-
Psycholog: Nejdřív euforie, pak heroismus. A teprve potom lidem dojde, jak je tornádo zasáhlo
„Lidi zpočátku vypadali, že to zvládnou dobře. A když byla odklizena největší část spouště a mělo se řešit, co dál, tak zůstali bezmocní. Skoro paralyzovaní.“
-
Víra je vedle pospolitosti nejdůležitější zdroj lidského odporu, říká historik o totalitě a církvích
„Komunismus i nacismus si chtěly podmanit celého člověka, tedy nejen s jeho fyzickou svobodou a výkonností, ale i s jeho duchovní svobodou.“
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 23
- 24
- 25
- 26
- 27
- …
- následující ›
- poslední »