Na pouti jsem se přestal stydět za to, že jsem věřící, a naučil se pokoře, tvrdí poutník Petr Hirsch

2. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cíl poutníků – Bazilika v Santiagu de Compostela

Petr Hirsch ve 32 letech obrátil svůj život na ruby a vyrazil hledat, jak sám říká, odpovědi. Nejprve do Santiaga de Compostela  pak na další poutní místa. Dnes sdílí cestu s druhými a pomáhá jim s hledáním jejich odpovědí. „Otázky filozofické, které mě trápily, třeba po smyslu bytí a přesahu, spíš časem přestaly přicházet. Měl jsem čas rozjímat a užívat si okamžiky,“ vzpomíná, jak mu poutě pomohly s hledáním smyslu života.

„Moje první setkání se Svatojakubskou poutí proběhlo v roce 2009 na dovolené při přechodu Kréty, kde jsem se setkal s lidmi, kteří mi této stezce řekli,“ vzpomíná Hirsch  v pořadu Hovory Plus, jak se k poutím dostal.

Čtěte také

A hned v prosinci téhož roku se vydal na cestu. „Rozhodl jsem se, že půjdu rovnou z domova v Dvoře Králové nad Labem až do Santiaga. Cesta se ale trochu protáhla a došel jsem ještě do Říma, Jeruzaléma. Po dvou a půl letech.“

„Pak jsem  se trochu zbláznil a chtěl jsem obejít svět, protože jsem neměl naputováno dost. Dva roky a 7000 kilometrů. Ale po skoro pěti letech neustálého bytí na cestě jsem dosáhl hranice svých možností včetně zdravotních problémů. Tedy jsem se nasytil a vrátil se domů,“ vypráví.

S pokorou a vírou

Ve svých 32 letech se tedy Hirsch před lety rozhodl, že opustí dobře placenou práci. „Měl jsem naspořenou finanční zásobu asi sto tisíc. Nebyl jsem typ poutníka, který se odevzdá a bez ničeho vyrazí a bude spoléhat, že o něj bude postaráno.“

Čtěte také

Ale i tyto úspory časem došly „Do Jeruzaléma jsem doputoval jen díky obrovské pomoci lidí, které jsem potkával na cestě, ale i rodiny a přátel z mého předchozího života, od kterých jsem dostal také dávku podpory,“ uznává poutník a připouští:

„Nová zkušenost byla, že člověk zpočátku ani neumí poprosit, byť o nějakou maličkost jako o jablko. Díky tomu jsem nahlédl, co je to pokora.“

A také, co je to víra. „Až na pouti jsem dokázal poprvé verbalizovat, že věřím, připustit si to a nestydět se za to. To by asi nebyla pouť, kdyby mě nějak nepřiblížila k Bohu nebo ke Kristu. Těch posledních deset let bylo náročnou cestou, ale s vírou,“ říká.

Táhout za jeden vozík

Od roku 2016 se Hirsch stal poutníkem ne pro sebe, ale pro druhé, jak ukazuje film Camino na kolečkách z roku 2017. V něm Jan Dušek upoutaný na invalidní vozík v doprovodu přátel a také Petra Hirsche absolvuje Svatojakubskou pouť.

Čtěte také

„Cesta s Honzou Duškem, vozíčkářem s roztroušenou sklerózou, do Santiaga byla náročná. Nikdo z nás nevěděl, do čeho jdeme, ale já už tehdy říkal, že je to cesta požehnaná, protože všechno fungovalo. Sešla se parta úžasných lidí, kteří táhli za jeden ne provaz, ale vozík,“ hodnotí zpětně poutník.

Letos v září se stejný tým chystá pouť do Černobylu. „Mě to zpočátku nezajímalo, protože to není žádné poutní nebo duchovní místo. Ale pak jsem přestal hledat rozumové argumenty, proč ano, a jednoduše jsem řekl, že jo.“

Jan Dušek a Petr Hirsch ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

„Do černobylské zóny se po dekádách vrací přirozený život, protože tam nejsou žádné lidské zásahy. Honza sám říká, že když navštíví takové místo, snad to probudí nebo vzkřísí jednoho týpka. Pro mě jako kamaráda a organizátora bude velká radost, když ho cesta jakkoliv povzbudí,“ shrnuje plány další pouť Petr Hirsch.

Poslechněte si celé Hovory, ptá se Eva Hůlková.

autoři: Eva Hůlková , oci
Spustit audio

Související