Obávám se podzimu, bojím se zátěže, která na nás zas asi čeká, přiznává hlavní sestra Zítová
Hlavní sestra Nemocnice Mělník Linda Zítová zažila dobu covidovou na „svém oddělení“. Když mluví o strachu z nemoci, říká: „Zdravotníci jsou trochu jiná skupina – oni neměli strach o sebe, ale hlavně o to, aby, když se nakazí, nenakazili svou rodinu. Osobní strach se dostal úplně do pozadí,“ prozrazuje v pořadu Hovory.
Sice prý o svých obavách sestřičky, sanitáři a další zdravotníci mluvili. „Ale vydrželi, pracovali a starali se o pacienty s rizikem, že se nakazí. A na začátku to riziko bylo opravdu velké, protože nebylo žádné očkování.“
Celospolečenskou diskusi, ve které jsme se rozdělili na ty, co jsou nebo plánují očkování, a na ty, co se nedají očkovat za žádnou cenu, hlavní sestra Zítová vnímá:
„Je to velmi kontroverzní téma. Já, jako zdravotník, jsem nikdy nepochybovala, že bych se nenechala očkovat. Takže jsem, má rodina taky. Myslím, že je to jediná správná cesta k tomu, abychom měli naději, že bude lépe.“
Nejzákladnější vlastností sester i ošetřovatelek, sanitářů a dalších je empatie, bez toho to nejde.
Linda Zítová
Další vlny epidemie covidu-19, která se dá na podzim očekávat, se Zítová upřímně bojí. „Obávám se podzimu. Myslím, že proočkovanost není tak velká, jak je potřeba. Bojím se i různých mutací a samozřejmě se bojím zátěže, která na nás zase čeká.“
Čtěte také
Vzápětí vysvětluje i důvody svých obav: po náročném jaru jsou tu sice dovolené a prázdniny, ale pro zdravotníky to znamená, že aby si mohli všichni postupně odpočinout, musejí se v práci o to víc střídat.
„Takže místo toho, aby byl v září říjnu čas trochu se nadechnout a mít opět přiměřený počet služeb, tak nás možná čeká další vlna covidu. Tedy další zátěž pro lidi,“ popisuje.
Díra v systému
V době covidu, kdy byly nemocnice v obležení nemocných, se podle Zítové naplno projevila díra, kterou má naše vzdělávání zdravotních sester.
„Největší nedostatky ve vzdělávacím systému, respektive v nástavbové specializaci, jsme napřímo poznali v době covidu, kdy nám chyběly sestry-specialistky. Tedy sestřičky, které umějí pečovat o ventilovaného pacienta.“
Čtěte také
Přirovnává to k době, kdy sama chodila na školu a kdy po maturitě nastoupila na oddělení. Po nějaké době, kdy se zaučila, si dodělala postgraduální studium už v konkrétním oboru.
Dnes je ale vzdělání rozděleno na praktickou sestru, nebo na všeobecnou sestru s vyšším nebo vysokoškolským vzděláním.
„Osobně jsem ale zastáncem toho typu vzdělávání, které jsem absolvovala sama.“
Pacient se stal partnerem. To dřív nebylo.
Linda Zítová
Hlavní sestra mělnické nemocnice tvrdí, že talent k tomu, aby člověk mohl pracovat ve zdravotnictví, potřeba není, nutné je mít něco jiného.
„Nejzákladnější vlastností sester i ošetřovatelek, sanitářů a dalších je empatie, bez toho to nejde. Pacient je ten, kdo to oceňuje, a to včetně vstřícnosti, úsměvu. Pacientovi je jedno, jak rychle si osvojíte nějakou dovednost, protože dřív, nebo později si ji osvojíte. Ale pokud není sestra milá, usměvavá, příjemná, tak to se nenaučíte. To člověk v sobě buď má, nebo nemá,“ myslí si.
V posledních letech se podle ní změnila hlavně informovanost pacienta. „Stali se nám partnery. To ještě třeba v 80. letech nebylo. Pacienti mají informace, ptají se, komunikují, chtějí být informováni o tom, co se s nimi děje. Takže se musel změnit i náš přístup,“ uzavírá.
Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiu, ptala se Eva Hůlková.
Související
-
Příběh zdravotní sestry: Měla jsem pocit, že dělám něco pro to, aby covid nebyl
V očkovacích i testovacích centrech vypomáhají v Karlovarském kraji zdravotníci z nemocnic. Ani přes zlepšení epidemické situace pro ně nápor práce nekončí.
-
Arnoštka Mojová. Zdravotní sestra, která život zasvětila dětem
Ostravská seniorka Arnoštka Mojová se narodila ještě před válkou. Dobře si vzpomíná na dětství prožité na Hranečníku poblíž hornických kolonií. Povypráví i o své profesi.
-
Estébáci začali vyhrožovat, že mi vezmou syna. Tak jsem ho unesla. Příběh Hany Palcové
Těsně před Vánocemi roku 1979 seděla Hana Palcová s devítiletým synem Lukášem ve vlaku do Vídně. Odjížděli do exilu, ale to Lukáš nevěděl.