Dospěli jsme do bodu, kdy je třeba zrušit status Turecka jako kandidátské země EU, píše EUobserver

Zmíněné Turecko aktuálně brání své geopolitické zájmy ve Středomoří poměrně nevybíravě, Unie jako by to neviděla.

Jen v uplynulém roce Turecko zahájilo vojenskou operaci v severní Sýrii, otevřelo své hranice migrantům, kteří míří do Evropy. Zapojilo se i do konfliktu v Libyi, vyhrožovalo francouzské fregatě, provádělo nelegální průzkum mořského dna ve Středozemním moři, shrnuje EUobserver.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Spojenci v NATO na pokraji války ve východním Středomoří

Ankara má na konflikty v Sýrii a Libyi větší vliv než Unie, která se s pomocí jedné nevelké námořní operace u libyjského pobřeží pokouší prosazovat zbrojní embargo vyhlášené Spojenými národy.

Sedmadvacítka jako celek také výrazněji nezasahuje do vyostřené situace mezi Tureckem a členskými zeměmi (Řeckem a Kyprem), a to kvůli průzkumu mořského dna.

Jak by tedy Brusel měl podle komentátora EUobserveru postupovat? Vztahy mezi Unií a Ankarou by měly projít kompletní revizí.

Je jistě na místě uznat význam Turecka a snažit se s ním nastolit dobré sousedské vztahy. Jenže turecký prezident zachází příliš daleko ve svých výhrůžkách vůči Řecku. To je bod, ve kterém by se sedmadvacítka měla postavit jasně a nekompromisně na stranu svého člena.

Dospěli jsme do bodu, kdy je třeba zrušit status Turecka coby kandidátské země, píše server. Více evropských států by mělo poslat do Středomoří své lodě, které by pomohly zajistit územní integritu Řecka a Kypru. Pokud to nepomůže, byly by na místě tvrdé protiturecké sankce.

Co bude s lidmi z tábora Moria? 

Britský The Guardian zase píše, že část migrantů, kteří obývali vyhořelý tábor Moria na řeckém Lesbosu, se odmítá přesunout do jiných, zatím provizorních, ubytovacích kapacit na ostrově. Podle deníku se jim není co divit – mají strach, že se na ně znovu zapomene. Evropa totiž dobře věděla o tísnivých podmínkách v Morii i dalších řeckých táborech.

Čtěte také

Turecko otevřelo cestu pro migranty do Evropy. Jak vypadá situace přímo na řeckých hranicích?

V Řecku bylo koncem loňského roku na 200 tisíc migrantů, ale jen asi 15 tisíc z nich se za posledních pět let dostalo do dalších unijních zemí.

Jakoby se doufalo, že špatné životní podmínky, spolu s nekonečným čekáním na zpracování žádostí o azyl, by mohly od cesty do Evropy odradit další potenciální běžence, uvažuje Guardian.

Evropská komise příští týden představí dlouho očekávaný plán na vytvoření společné azylové a migrační politiky. Členské státy budou opět požádány, aby přistoupily na spravedlivější rozdělení migrantů v celé Unii. Ale vzhledem k nesmiřitelnému odporu východoevropských zemí (jako je Maďarsko nebo Polsko) k jakýmkoliv kvótám, je těžko představitelné, jak by měl nový systém fungovat. Uzavírá Guardian.

Celý přehled zahraničního tisku, který připravila Tea Veseláková, najdete v audiu.