Devadesátá léta byla „cochcárna“. A my jsme díky tomu objevovali, co to je svoboda, říká Macháček

„Podle toho, s kým jsme to dělali, jsme se v té dvojici moderátorů vždycky domlouvali na místě. Byla to improvizace v tu chvíli, kdy jsme někomu zavolali... Pak jsme telefonát ukončili. A co kdyby se příběh vyvíjel tak, že bychom teď zavolali někam jinam a snažili se vytvořit mystifikovaný příběh? To bylo nejlepší, když se to uzavřelo ve finále, v nějakém kruhu,“ říká Macháček.

Někdejší rozhlasový mystifikátor si až zpětně uvědomil, že dělali s kolegy v jistém smyslu sondu do právního vědomí lidí a společenských vztahů. „Zjistili jsme samozřejmě, že blbí jsme my. Nic jiného se nedalo zjistit,“ glosuje.

Čtěte také

Přepadení aneb Jiří Macháček má absurdní požadavky. Poslední šance slyšet rozhlasovou legendu

„My jsme lidem předestřeli nějakou situaci, která z našeho pohledu byla absurdní, a čekali jsme, kdy tu absurditu ucítí i ten člověk, kterému telefonujeme. Postupně jsme přidávali na nemožnosti té situace,“ přibližuje a dává příklad:

„Vlastně jsme čekali, kdy se ten člověk začne smát, což byly nejhezčí chvíle. Třeba ta paní, kterou jsme žádali o pohřeb shozem v pohřební agentuře. Že bychom shazovali rakev na padáku, protože to byl parašutista s námi v oddíle a bylo by to pro něj hezké.“

Pořad se ale neobešel bez občasného vynadání, nepochopení nebo přehnání legrace. „Byly to devadesátky. A že by něco bylo úplně tabu v té době… Samozřejmě, nechtěli jsme nikomu opravdu ublížit,“ ujišťuje hvězda Rádia Mama.

„Průzkum bojem“

Podobný pořad už by v dnešní době nebyl možný, je přesvědčený Macháček: „Myslím si, že by se to odvysílalo jednou a možná ani ne, někdo by to vypnul a už bychom v životě nedostali šanci to dělat dál.“

Přiznává, že láska k nekorektnímu humoru mu zůstala. „Pochopil jsem asi trošku, že devadesátá léta byla vyloženě ‚cochcárna‘. A my jsme díky ní objevovali, co to je ta svoboda a kde má nějaké kontury,“ míní a dodává:

Čtěte také

Pohřeb shozem i Eskymák s tuleněm v hotelu. Doufali jsme, že nás lidé prokouknou, vzpomíná Dušek

„Celá společnost, myslím, procházela jakousi osvojovací fází toho, co to ta svoboda je. To byl vlastně průzkum bojem.“

„Rozhlas je opravdu tradiční, konzervativní. My jsme v té době navíc chodili po budově třeba v pyžamech a budili jsme rozruch už jenom tím. Samozřejmě to pro tu instituci nebylo úplně komfortní, ale zároveň to pro ni mohlo být svým způsobem ozdravné.“

Rádio Mama nakonec na vlnách Českého rozhlasu přestalo vysílat, navázalo na něj Rádio Limonádový Joe. 

Kdy Macháček legraci v pořadu Přepadení přehnal? Kde má satira hranice? Poslechněte si celou Osobnost Plus.