Satira posiluje demokracii. Proto patří hned vedle zpravodajství, soudí Kužílek alias Olaf Lávka
Politická satira zažila svůj největší rozkvět v 90. letech, kdy se otevřela stavidla svobody slova. Nyní je zdánlivě na ústupu, podle kritiků nevybíravý humor zabila politická korektnost. „K čemu je politická satira? Mimo jiné je velmi nutným doplňkem seriózního zpravodajství. Dokonce bych tvrdil, že bez ní bude veřejný diskurz invalidní,“ říká v podcastu Chyba systému systému expert na otevřenost státní správy Oldřich Kužílek, známý jako někdejší satirik Olaf Lávka.
„Nádech svobodného ducha v české společnosti postupně vysyčí. Cokoli, co je zrovna trendy nebo jaká je aktuální ideologie, se použije pro omezování toho, co překračuje vizionářství a otevřenost satiry,“ je přesvědčený Kužílek.
Hosté: Apolena Rychlíková, David Klimeš a Oldřich Kužílek
Editorky: Iva Vokurková, Daniela Vrbová
Zvukový obal: Jaroslav Pokorný
Grafika: František Novotný
Kreativní producent: Lukáš Sapík
Tento trend je podle něj patrný zejména ve velkých a veřejnoprávních médiích, která si zachovávají pověst seriózní instituce schopné vyjít s každým a podávat pouze ověřené informace. Společenské kritice se proto v současnosti více daří na YouTube kanálech nebo na TikToku.
„Příkladem jsou Fabulace Jana Špačka, který je zástupcem mladé generace. A zvládá dělat opravdu dobrou politickou satiru. Kolikrát se dostane k politikům a političkám blíž než standardní novináři a odhalí je nečekaným způsobem,“ vyzdvihuje Apolena Rychlíková.
Čtěte také
Špačkovi a dalším se ale podle ní nevyplatí vstupovat do zavedených institucí, protože vlastní tvorba je pro ně ekonomicky udržitelnější. A zároveň nepodléhají schvalovacímu procesu ani normám mediálních domů.
„V 90. letech jsme si dělali legraci z hlavounů. Ale dneska už nebude nikoho moc zajímat, jestli si děláme legraci z Andreje Babiše (ANO), Petra Fialy (ODS) nebo Pavla Blažka (pozastavené členství v ODS). Už jsme totiž zvyklí, že všichni na sítích nadáváme na hlavouny,“ srovnává současnou a někdejší satiru komentátor David Klimeš.
Slastné odfouknutí si nad problémem
Společensky je přitom satira velmi pozitivní a žádaný typ obsahu, je přesvědčený Kužílek. „Má schopnost odkrývat hranu veřejného diskurzu, to je to jádro pudla,“ vysvětluje.
Čtěte také
„Jde o to, aby v sobě národ pěstoval klid vyslechnout tu šílenost, kterou někdo říká, a nevyděsit se, nepropadnout tomu, čemu se v teorii svobody projevu říká panika elit. Tedy to, že bráníme nějaké hodnoty, které ale ještě nebyly dotčeny. A děláme to proto, že právě neznáme tu hranici,“ přibližuje někdejší rozhlasový satirik.
Na to je podle něj ideální rozhlasová satira, která snadno a efektivně vytvoří zdání opravdovosti. Mezi úspěšné příklady z 90. let řadí například Rádio Mama.
„Jako satirik nemusím být komentátor, můžu se do toho upřímně zamotat, mystifikačně se do toho ponořit a nevyjadřovat, že někoho kritizuju. Ale vyvolám situaci, která to nasvítí a to u posluchačstva potom způsobuje slastné odfouknutí si nad klíčovým problémem – to je rozdíl my a oni,“ popisuje.
Čtěte také
„Proto satira hodně posiluje demokracii a patří organicky hned vedle zpravodajství,“ zdůrazňuje a dodává:
„Zpravodajství je definováno ověřením informace ze dvou nezávislých zdrojů, takže je to nutně neuvěřitelně malá část reality. A co ten zbytek? Tam přichází ke slovu politická satira.“
Poslechněte si celý politický podcast Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 12. července po 11. hodině a v neděli 13. července po 15:30.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
