Zemen, Kosík a Všelicha debatují: Neubližujte. Humor má hranici tam, kde je omotaná ostnatým drátem

„Hranice humoru končí tam, kde je to ještě vtipné,“ tvrdí Zemen a připomíná, že i humor má svůj kontext. „To znamená, že se svými kamarády si můžu dovolit jiné vtipy, protože mě znají, než bych říkala třeba na debatě.“

Čtěte také

„Jiří Macháček byl Burian devadesátek.“ Rádio Mama zůstává dokumentem 90. let, připomněla debata

Do českého mediálního prostoru dnes přispívá i jako spoluscénáristka satirického Šťastného pondělí, v minulosti se podílela na satirických pořadech Branky, body, kokoti a Kokoti na neděli. Humor tak dostává i do politiky nebo závažných společenských témat

„Když je to ubližující, není to humor. A současně humor se dá dělat úplně ze všeho, když si neděláte legraci z obětí, ale z útočníků,“ přibližuje svůj přístup a poukazuje na to, že legrace se dá dělat i z holocaustu a nacistů. Ale už se nedá dělat legrace z trpících Židů.

„Úplně stejně to fungovalo i v Brankách, bodech, protože si můžete udělat srandu ze znásilnění – byť to rozhodně není legrační – ale nikdy si nebudete dělat legraci z obětí, protože prostě nejste špatný člověk.“

13 fotografií

Kontext byl důležitý i pro rozhlasovou satiru a devadesátkové Radio Mama, vzpomíná tehdejší dramaturg Dušan Všelicha: „Vím, že pořady Rádia Mama byly často brány jako hodně kontroverzní. Ale myslím, že to byla spíš věc kontextu.“

Čtěte také

Dramaturg Rádia Mama: Korektnost jsme neřešili, měli jsme otevřená srdce. Dělali jsme to pro lidi

Humor a archivní pořady Rádia Mama se v létě vrátily na rozhlasové vlny, tentokrát ale s upozorněním, že jde o satiru z devadesátých let.

„Vyrovnává to třicet let toho rozdílu a pro lidi je to možná snáz uchopitelné,“ všímá si Všelicha. „Ale zároveň je to vlastně strašně legrační, že třicet let staré věci nakonec stejně fungují, bez ohledu na to, že už nikdo neví, kdo byl Viktor Kožený.“ 

„Všichni jsme komedianti“

Hranice humoru mohou v médiích svým způsobem vymezovat i mediální zákony, které dohlíží třeba na obsah veřejnoprávních médií.

„Až budou platit nějaká omezení pro výroky a veřejnou prezentaci politiků, tak pak ať klidně platí stejná omezení pro produkci humoru,“ navrhuje Včelicha. „Ale jinak si myslím, že humor je nekonečná věc.“

Čtěte také

Pokorný vzpomíná na Kočičkovou a Láfku: Satira má smysl vedle zpravodajství, politiku to polidšťuje

Třicet let po „nekorektních“ devadesátkách už smysl pro humor není jen výsadou Jiřího Macháčka a jiných osobností Rádia Mama nebo televizní satiry. Díky internetu může být dnes vtipný v podstatě každý.

„Mám pocit, že dřív byl takový werichovský humor, kdy někdo byl jako vybrán a ten dělal ten humor v televizi,“ poukazuje Zdeněk Kosík, spoluautor videocastu Swag.

„Teď s internetem a TikTokem mi přijde, že jsme všichni malí komedianti. Všichni občas zkusíme napsat vtipný status nebo nahrát vtipný TikTok,“ zamýšlí se Kosík.

Čtěte také

Začíná Léto s Rádiem Mama. „Rozhlas má stát na barikádách odvahy a experimentu,“ věří Václav Moravec

I když se o humor může pokusit každý, ne každému se to povede, připomíná Všelicha. „Já si myslím, že smysl pro humor mají – bohužel to takhle musím říct – chytří lidi.“

„Většina z nás Čechů to má v krvi,“ doplňuje. „Vrcholem českého humoru je český humor sám a jsem opravdu pyšný, že jsme to dokázali vytvořit.“

I přesto ale k jistým hranicím nejen českého humoru dochází. „Humor má hranici tam, kde je ta hranice omotaná ostnatým drátem a jsou za ní tanky. Nebo minová pole,” uzavírá Všelicha.

Může humor zestárnout? Existuje ještě politická satira? A proč je sebeironie osvobozující? Poslechněte si celou debatu v audiu na začátku článku.