Z Klause udělali „veleještěra“. Těšilo nás, když nám někdo uvěřil, vzpomíná Kužílek alias Olaf Lávka

„Mám takovou teorii, že politická satira a mystifikace, zejména mystifikace, je nutnou součástí služby jako rozhlasu, informování o skutečnosti, o společnosti a dějích,“ poukazuje Kužílek. 

Čtěte také

Pokorný vzpomíná na Kočičkovou a Láfku: Satira má smysl vedle zpravodajství, politiku to polidšťuje

Společně s rozhlasovou kolegyní Ester Kočičkovou usedali za mikrofony střídavě v rolích moderátorů a hostů, často fiktivních odborníků na téma, které zrovna rezonovalo českou společností. 

„V případě, kdy to vyžadovalo falešnou ‚odborničinu‘, tak jsem měl konstrukce vět a nějaká cizí slova, abych mohl machrovat,“ vzpomíná Kužílek.

V březnu 2003 tak k posluchačům Radiožurnálu přesvědčivě mluvil jako místopředseda malostranské pobočky paranormálních jevů. V prvním dílu pořadu se totiž Kočičková s Kužílkem, který vystupoval pod pseudonymem Olaf Lávka, zabývali ufologií – a také čerstvě zvoleným prezidentem Václavem Klausem. 

Čtěte také

Když se sešli Dušek, Kočičková a Macháček v rozhlase. Jejich Rádio Mama vysílalo improvizaci a humor

„Vyjevili jsme tu pravdu, že je mezigalaktický veleještěr, který je převlečený do lidské kůže,“ usmívá se Olaf. „Měl jsem tam spoustu argumentace, důkaziva. Třeba operace očních víček, že chodil na operace, protože mu kůže neseděla na ještěřím těle.“

Pořad se nevysílal živě, i tak do něj ale autoři málokdy zpětně zasahovali. Před jeho odvysíláním byli posluchači vtipně upozorněni, že se jedná o satiru, nikoli reálné zpravodajství. Nejednou je ale přesvědčivost moderátorského dua zmátla. 

„Tou ne hlavní, ale radostně vedlejší ambicí bylo, že někoho takzvaně dostaneme,“ přiznává Kužílek. „A ty příběhy nás samozřejmě velmi těšily.“

„Doplněk seriózního zpravodajství“

Někdejší dramaturg Radia Mama Dušan Všelicha oceňuje samotný název pořadu, který podle něj posluchačům dostatečně vysvětlil, o jaký typ zábavy se jedná. „Líbilo se mi, že se tím pořad uvedl a zdálo se mi – neznal jsem všechny reakce – že tím je veřejnost dostatečně informována, co to vlastně bude,“ vysvětluje. 

Čtěte také

Satira posiluje demokracii. Proto patří hned vedle zpravodajství, soudí Kužílek alias Olaf Lávka

„Myslím, že politická satira je pandán, nezbytný doplněk seriózního zpravodajství,“ doplňuje Kužílek. „Že přeci nejsme všichni hlupáci, abychom si v hlavě nedovedli přepnout: Tak, teď je to to, co pro nás za naše peníze vypátrali ze dvou ověřených zdrojů.“ 

Právě skrz satiru a mystifikaci se podle něj dá upozornit na témata, která seriózní zpravodajství nepokryje. I proto si formát „otevřené hry“, v němž Kužílek v roli hosta nebo moderátora oslovoval posluchače na začátku nultých let, dokáže představit i v dnešním vysílání.

„Může se vrátit úplně bez mrknutí oka. Jde jen o odvahu lidí, kteří si uvědomí, že jejich profesní opatrnost tyhle představy vůbec nemusí hatit. Že do té profesní, řekněme, přecitlivělosti, by právě tohle mělo patřit,“ poukazuje. 

Čtěte také

Devadesátá léta byla „cochcárna“. A my jsme díky tomu objevovali, co to je svoboda, říká Macháček

Samotné dějiny lidstva podle něj dokazují prospěšnost podobných žánrů, ať už byly zobrazené skrz šašky, pohádky nebo nadsázku. „Zatajování, skrývání, nekomentování, stydlivé a potom i stížnostmi napadané – jako jak o tom můžete takhle mluvit – to je choroba, která má značné důsledky,“ přirovnává. 

Proto i v době, kdy by se mohlo zdát, že politickou satiru tvoří sami politici a absurdní, reálné situace už ani nejde satiricky komentovat, má podle Olafa mystifikace své místo. 

„Otevřená hra, když se pouští do mystifikace a do satiry, tak funguje jinak,“ vysvětluje. „Funguje láskyplně, je to jiná satira, než že pošpiním politiky, co to zase řekli za blbost.“

Jak se pořad připravoval? Proč se Ester Kočičková omlouvala prasatům? A fungoval by podobný humor i dnes? Poslechněte si celý rozhovor.