David Klimeš: Za všechno mohou média
Jakmile vládní politik místo propagace toho, co chce dělat, začne vyvracet to, co dělat nechce, tak se ocitá na šikmé ploše. A to se děje nejen jednotlivým ministrům vlády Petra Fialy, ale již i samotnému premiérovi. Po zmatcích kolem důchodové reformy nyní vznikl naprostý chaos okolo chystané reformy veřejných financí.
Premiér místo toho, aby už konečně jasně informoval veřejnost alespoň o základních parametrech chystaných změn, tak vsadil na obviňování médií, že zveřejňují neveřejné ministerské materiály, které jsou prý bez řádného kontextu a vysvětlení.
Čtěte také
Jeden by čekal, že premiér řádný kontext a vysvětlení tedy poskytne. Místo toho ale Petr Fiala média žádá, aby interním materiálům vlády nepřikládala důležitost. Za zhruba měsíc – přesné datum bohužel stále nevíme – prý premiér představí finální návrhy a do té doby nic jiného nemůže být prý relevantní.
To je naprosto nepřijatelný přístup k výkonu vládní funkce a také velké nepochopení role médií v demokratické společnosti. Minulý rok, kdy ruský prezident Vladimir Putin zaútočil na Ukrajinu, vláda dostala ve zcela mimořádné a kritické situaci jistý bonus od médií i veřejnosti, že ne vše, co vláda v kvapíku vymyslí, musí být hned to pravé ořechové.
Politická bezradnost vládní sestavy
Podobný bonus z počátku covidové krize dostal i předchozí premiér Andrej Babiš. Ale tento bonus je omezen na počátek kritických situací a netrvá věčně, protože není možné místo řádného vládnutí neustále jen vytvářet zmatky.
Čtěte také
Jako by si Petr Fiala už nepamatoval, jak se jeho soupeři Babišovi chaotická vláda v covidovém období nakonec u voličů nevyplatila. Nyní jeho kabinet vytváří velmi podobnou mlhu okolo reforem důchodů či veřejných financí, jeden ministerský výrok odporuje hned druhému a nejistota ve společnosti stoupá.
Nejprve jsme si to užili s debatou o prodloužení věku pro odchod do důchodu na 67 až 68 let. To skutečně stálo v ministerských materiálech a někteří ministři s tím již i vyslovovali souhlas. Ale pak se vláda lekla a nic takového prý ve finální reformě důchodů nebude.
Nynější debata o reformě veřejných financí je už naprostá spleť slepých uliček. Za normálních okolností by média vycházela z programového prohlášení vlády. Jenže tam nic moc o daních není, protože tato vládní sestava vyhrála volby s populistickým slibem o nezvyšování daní.
Čtěte také
Takže nyní jen tu a tam bez ladu a skladu vyhřezává ministerský nápad, že se zvýší daň z přidané hodnoty, jindy nemovitostní daň, jindy zas že se bude odvážněji škrtat a někteří ministři si zas po své ose propagují zavedení progresivní daně z příjmu. Do dortu pejska a kočičky by se toho asi více již ani nevešlo.
Premiér se nemůže divit, že v takové situaci, kdy vláda absolutně nezvládá komunikaci, se média chytají každého ministerského dokumentu, který je k dispozici, protože jejich povinností je informovat občany o zamýšlených změnách. A toto jsou změny za desítky miliard.
Proč premiér a jeho vláda volí takto sebevražednou komunikační strategii, lze vysvětlit snad jen dvojím způsobem. Buď si Petr Fiala stále myslí, že je krizový rok 2022 a budou mu nadále procházet takové věci, jako když na konci minulého srpna oznámil, že cenové stropy na energie nikdy nezavede a vzápětí to v září jeho vláda zavedla. Ale to by byla opravdu velká politická mýlka. Nyní už vláda nereaguje na ruskou agresi, ale má veřejnosti představit reformy, které si měla připravit už dávno opozici.
Anebo je tu druhá možnost, mnohem temnější. Že komunikační fiasko vlády a zcestné vytýkání médiím, že se zajímají o chystané reformy vlády, není jen komunikační problém, ale je to odraz naprosté politické bezradnosti vládní sestavy v ekonomických a sociálních otázkách.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
