Kateřina Perknerová: Problémy se kupí. Zavřené oči nepomohou
Marian Jurečka a jeho naléhání na rezignaci šéfa Úřadu práce ČR. Vlastimil Válek a jeho nedostupné léky a chybějící ordinace v odlehlých regionech. Vladimír Balaš a jeho nespokojení pedagogičtí pracovníci v základním školství i vysokoškolští učitelé.
To všechno jsou problémy, které by měl premiér Petr Fiala řešit. Je to však nic proti dvěma zásadním záležitostem. Tou první je obrovské státní zadlužení.
Čtěte také
Ministr financí Zbyněk Stanjura hledá, kde může, ale nachází jen drobné. Pokud se zaměří na státní podporu stavebního spoření, slevu na manžele, daň z nemovitosti nebo neřestí, pořád to budou prkotiny. Zhruba 50 miliard, které by tak mohl ušetřit, jsou vzhledem k 300miliardovému deficitu zanedbatelná položka.
Pětikoalice se zuby nehty drží své mantry, že nebude zvyšovat daně z příjmu fyzických a právnických osob. Pohříchu jen v tomto segmentu lze pomoci příjmové straně rozpočtu opravdu razantním způsobem.
Zrušení superhrubé mzdy a dramatické snížení daně z příjmu, které odhlasovali na podzim roku 2020 poslanci hnutí ANO, ODS a SPD, byl nezodpovědný krok. Nejenže způsobil trvalou stomiliardovou díru v rozpočtu, ale zároveň povzbudil inflaci. Dokud se nedostane k moci levice, je ovšem cesta zpět zavřená.
Přesvědčit většinu obyvatelstva
Vláda se zmítá v debatách, kde co ubrat, přidat, zrušit, zavést, avšak o koncepčním řešení nemůže být ani řeči. Pět nesourodých stran se může shodnout dejme tomu na dikci stavebního zákona, dětských sousedských skupinách, dokonce i na umírněné důchodové reformě, ale je vyloučené, aby se v jejím středu našel lídr, který by ťal do živého.
Čtěte také
To znamená, že by řekl, jakým směrem se má Česko ubírat dál. Zda pokračovat v nárokové ekonomice, kdy je stát vnímán jako pokladnička pro všechny. Nebo se vydat libertariánskou cestou osobní odpovědnosti a uzamčené státní kasy pro zbytné výdaje.
V prvním případě by zvýšení daní bylo nezbytností. Ve druhé variantě by muselo být na stole školné, vyšší spoluúčast ve zdravotnictví či privátní spoření na penzi. Ani jedním směrem se Fialův kabinet vydávat nehodlá. Lavíruje a tím si řeže nohy pod židlí, na níž sedí.
A neví si rady ani v komunikaci s lidmi, kteří jsou naštvaní, a proto chodí na demonstrace. Kdokoliv pochybuje třeba o vysokých výdajích na zbrojení nebo si přeje okamžité zahájení mírových rozhovorů, je označen za proruského trolla. To se může vymstít. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová k tomu aktuálně řekla: „Podpora Ukrajině ze strany veřejnosti se vyčerpává. I kvůli dezinformacím narůstá rozdíl mezi rozhodnutími, které jako stát děláme, a postoji našich občanů.“
Nejde o to, že česká a slovenská zahraničně-politická pozice je správná, ale o to, že o ní vládní politici neumějí přesvědčit drtivou většinu obyvatelstva. Prezident Petr Pavel v Německu řekl, že „Ukrajina bude mít jeden pokus, aby provedla zásadní jarní protiofenzivu“. Co když ale neuspěje? Ministři zahraničí a obrany by měli začít mluvit i o této možnosti, byť si ji žádný rozumný občan České republiky nepřeje. Bohužel to neznamená, že je vyloučená.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
