Lukáš Jelínek: Nejen komunikace je slabinou vlády, ona tápe i při samotném řízení státu
Každý je svého štěstí strůjcem. Přehoupne-li se brzy vláda Petra Fialy z kategorie „nepochopená“ do kategorie „neoblíbená“, bude to jen její vinou. A nepůjde to svádět pouze na nepopulární opatření související s potíráním rozpočtového schodku. Mnohem horší je, že nechala občany na pospas změti nesrozumitelných informací a naopak velmi jednoduchých dezinformací.
Protože co jim neosvětlí kabinet, to po svém vylíčí v lepším případě opozice, v případě horším extremisté hrající podle kremelských not.
Čtěte také
Když koalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Starostů a Pirátů nastupovala, slíbil premiér konec chaosu typického pro éru Andreje Babiše. Ministři si prý přestanou konkurovat a čechrat peří na sólo tiskovkách. Vláda si předsevzala, že nejprve své záměry vydiskutuje a až poté s jasnými konturami předstoupí před média a voliče. Vydrželo jí to jen pár měsíců. Sotva se rozvinula energetická krize provázená různými tarify a stropy, ocitli jsme se opět v džungli otazníků. A neustále jich přibývá.
Nejenom, že sledujeme burzu nápadů koaličních stran, jak zacílit a provést penzijní reformu či úpravy daní. Nahlas přemýšlejí i jednotliví ministři. Marian Jurečka o změnách sociálních dávek, Zbyněk Stanjura o míře a podobě zdanění, Vlastimil Válek o nadstandardech ve zdravotnictví, Zdeněk Nekula o krocení cen potravin…
Význam společenského dialogu
Čtěte také
Nebylo by efektivnější probrat důchody, daně a mzdy s Národní ekonomickou radou vlády a s tripartitou? Neměla by se transformace České pošty nejprve prodiskutovat se starosty a hejtmany?
Místo toho jsou lidé vystrašeni zvěstmi o vyšším zdanění nemovitostí i věcí běžné spotřeby, o pozdějším odchodu do penze, o finanční spoluúčasti u lékaře či o konci cenově dostupných aut se spalovacími motory.
Zcela mimo zůstává opozice. Důchodová reforma se kutí v úzkém týmu v Jurečkově resortu a sociální partneři i zástupci opozice do něj byli přizváni až na poslední chvíli, krátce před tím, než měl být odprezentován výsledek. Osekání valorizace penzí bylo zase rychle protaženo parlamentem ve stavu legislativní nouze.
Čtěte také
Trpkou ukázkou, jak se neprofesionálně spravuje země, jsou platy pedagogů. V původním programovém prohlášení se hovořilo o všech pedagogických pracovnících. To samé se objevilo v novele zákona z pera ministerstva školství.
Ve Sněmovně ale mezitím koaliční poslanci připravili pozměňovací návrh, který udělal dlouhý nos na všechny neučitele – tedy na výchovné poradce, asistenty pedagogů, vychovatele v družinách nebo mistry odborné výuky. Také se zamlžil výpočet kantorských platů. Nikdo o tom ale ani se školskými odbory, ani s Pedagogickou komorou nemluvil. Prostě překvapení.
Navykli jsme si vládu tepat za špatnou komunikaci. Také sama si kvůli ní sype popel na hlavu. Není ale její problém hlubší? Nechybí jí zkušenosti a znalosti pro řízení státního kolosu? Neztratila víru ve význam společenského dialogu? Nebo jen úplně neví, co chce? Jak číst revizi programového prohlášení nebo ústup od slibu, že na daně se sahat nebude?
Zahraničněpolitické aktivity sice líčí Strakovka přesvědčivěji, ale co z toho, když se veřejným míněním šíří podezření, že nebýt dění a našeho angažmá na Ukrajině, neklesala by životní úroveň v Česku tak prudce…
Když si Petr Fiala zalistuje svojí knihou Politika, jaká nemá být, zjistí, že se dopouští jedné chyby za druhou. Čím více bude vláda tápat a hledět na občany spatra, tím víc hrozí, že oni přestanou cítit loajalitu ke státu. Následky v podobě příštích volebních výsledků raději nedomýšlet.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
